Popis umělce
Turecký hudební klenot. Klarinetista Hüsnü Şenlendirici, hráč na qanun Aytaç Doğan a loutnista İsmail Tunçbilek si dokáží pohrát s publikem jako kočka s myší. „Ten zážitek, to byl výlet o tisíce mil dál, než jsme se kdy dostaly s Tara Fuki. Jiná galaxie. Doporučuji celému lidstvu,“ řekla o koncertě fenomenálního tria Andrea Konstankiewicz.
Proběhl před lety na Womexu a dodnes patří k mezníkům veletrhu: snad poprvé tu nějaká skupina získala ovace ve stoje. Kdo ale tehdy v narvaném sále seděl, neměl na vybranou: Taksim Trio dokáže totiž spustit až neuvěřitelný vysokorychlostní mazec, kterým vás doslova přišpendlí k sedadlu a donutí nevěřícně zírat. Pak v sobě cosi přepne, změní náladu a spustí spletitou, lyrický rozjímavou, emočně pohlcující skladbu, až máte pro změnu co dělat, abyste nevzlétli. Však o triu napsali, že „vytváří zvuky, nepochybně pocházející ze samotného nebe“.
S neomezenou virtuozitou a v improvizačním rauši muzikanti přepínají mezi tureckou, romskou a arabskou tradiční hudbou, přepisují pravidla komorní klasiky a po spirálách se vydávají vstříc jazzu nebo ambientu. Pokud nastává potřeba tu hudbu charakterizovat jedním slovem, pak je to jasné: Istanbul, odvěká křižovatka Východu a Západu. Však z turecké metropole byl unešený i Alex Hacke (Einstürzende Neubauten) a s režisérem Fatihem Akinem se o istanbulském hudebním ráji vyzpovídali ve filmu Crossing the Bridge: The Sound of Istanbul.
Taksim je sice název pro druh improvizace v turecké klasické hudbě, ale trio jím myslí slavné náměstí v centru Istanbulu, kde nedávno probíhaly protivládní demonstrace. Symbol odporu ale s Taksim Triem nesouvisí. „Název jsme vybrali záměrně, protože na náměstí se potkávají lidé z celého světa. A to je přesně to, co chceme vyjádřit naší hudbou