Popis umělce
Francouzský jazzový saxofonista pod ochrannou péčí Johna Zorna, který ho něžně přezdívá emocionální elektrárnou. Perret na vás navalí ostře vybuchující směs moderního jazzu, avantgardní elektroniky, progresivního rocku, ethio jazzu a hardcore na způsob setkání Mahavishnu Orchestra, King Crimson a Davida Lynche.
Jeho masakrizující a nekonečně vynalézavá kosmopolitní hudba pevně nezapadá do žádného žánru, apeluje především na prožitek a slabším povahám vystavuje nekompromisní stopku: pozor, brutálně smyslné! „Tvrdí o mně, že jsem hudební násilník, což je nedorozumění, pouze skenuji nálady, touhy, obavy a revolty okolního světa,“ vysvětluje jazzman nominovaný na prestižní francouzskou cenu Victoires du jazz.
Perretův uvnitř červeně nasvícený nástroj připomíná sopku chrlící neslýchanou zvukovou lávu, před níž nejste v samém údivu schopni udělat pro svou záchranu ani krok. „Ti, co přežili, vytleskávali přídavek a nevědomky si tím podepsali vlastní ortel. Perret se totiž vrátil a nadobro je zničil,“ varuje předem jedna z koncertních recenzí. Za všechno ale není Perret zodpovědný sám, na zkáze se podílí také mimořádná kapela The Electric Epic: kytarista Jeremy Grandcamp a bubeník Yoann Serra patří na francouzské jazzové scéně k vyhledávaným hráčůn a baskytarista Philippe Bussonnet přišel z legendární skupiny Magma, což také leccos dovysvětluje.
Dvaatřicetiletý Guillaume Perret ještě během studií klasiky propadl jazzu a postupně se propracoval do první jazzové ligy. Mezitím poslouchal africkou a brazilskou hudbu, vracel se do rockových 70. let, dešifroval umění Franka Zappy, Johna Surmana, Eddie Harrise, minimalistů a komponoval hudbu pro balet a divadlo. Koncertoval a natáčel se spoustou muzikantů, dokonce se mihl i Prahou, ale v roce 2008 prošel radikální proměnou: založil Electric Epic, do na zakázku vyrobeného nástroje zabudoval speciální mikrofon, přidal nespočet pedálových efektů, umožňující mu saxofon zvukově proměnit v kytaru a začal skládat hudbu, jakou prý dlouho nosil v hlavě. Zbývalo najít vydavatele a tak poslal nahrávku newyorské ikoně avantgardy Johnu Zornovi, majiteli labelu Tzadik. Za pár hodin mu prý přišel obsáhlý mail končící slovy: „Neuvěřitelné, máte můj respekt.“
Album se mělo původně jmenovat Brutalum Voluptuous, nakonec ale v roce 2012 vyšlo na Tzadiku pod názvem Guillaume Perret