Není většího běsu než hněv ženy zhrzené. Americký snímek Osudová přitažlivost patřil v druhé polovině osmdesátých let ke komerčně nejúspěšnějším titulům, i když se v podstatě jedná o tuctovou historku o šťastně ženatém advokátovi, z jehož náhodné milostné avantýry se stane noční můra, ohrožující existenci celé jeho rodiny.
K jeho mimořádnému ohlasu přispěly propracovaný scénář Jamese Deardena, vycházející z jeho krátkého snímku Chvilkové rozptýlení, nadprůměrné herecké výkony populárních představitelů Michaela Douglase a Glenn Closeové i efektní režie britského tvůrce Adriana Lynea, který měl za sebou jiný lehce skandální snímek s erotickým podtextem 9 1/2 týdne.
Navíc ho některé dobové recenze a komentáře charakterizovaly jako skrytou alegorii na tehdy velmi aktuální hrozbu onemocnění AIDS. Snímek vzbudil kontroverzní reakce i tím, že jeho konec byl po negativních diváckých ohlasech při zkušebních projekcích zásadním způsobem předělán, což mu samozřejmě komerčně velmi pomohlo, byť za cenu určité umělecké degradace. Přesto byla Osudová přitažlivost nominována na Oscara v šesti kategoriích (nejlepší film, režie, scénář, střih a ženské herecké výkony Glenn Closeové a Anne Archerové), ale v konkurenci tehdejšího velkého vítěze Posledního císaře žádnou sošku nezískala. (Česká televize)
