Film Na vodě je spojením ironické vodní road-movie a metafyzického cestopisu. Vypráví příběh několika postav pohybujících se na vodách a cestách podkrušnohorské krajiny a současně příběh krajiny, která je sama v pohybu, která je nevyzpytatelná, nejistá a nestabilní, nicméně ohromující a téměř snová.

Výchozím živlem pro filmovou evokaci této tekuté, snové kvality je právě voda.Hrdinům tohoto dobrodružství v proměnlivém a nedefinitivním světě je společný sklon spojovat představu o naplnění života s představou o životě v divočině, ve snu nebo v zásvětí.

Poustevník Sep se v bývalé industriální zóně proměněné v divočinu snaží vést kontemplativní život. Julii, mladé ženě z města se v téže oblasti zaběhl pes. Julie je zoufalá a Sep se jí snaží pomoct, zároveň však dobře ví, že všechno to, co se s Julií, jejím psem i celou krajinou děje, je mimo dosah jeho reálných sil a chce-li přesto nějak pomáhat a působit, má vlastně k dispozici jen kouzla. 

Kolem nich, betonovými koryty, rourami, říčkami a černými vodami bezejmenných jezer v okolí dolů, chemičky a elektráren proplouvá dvojice vodáků, kteří meditují nad pomíjivostí života a vábením smrti, chápané jako brána k spojení s všehomírem. Pohyb nafukovacího člunu a slunečná nálada přitom umožňuje vnímat film jako ironickou variaci příběhů s tématikou letního vodáckého dobrodružství.

Třetí linie filmu je spjata se spolkem, který si vytýčil za svůj cíl vyřešit kontroverzní otázku rekultivace vytěžených hnědouhelných dolů tím, že prosadí zaplavení zbytkových jam slanou vodou z Baltu, čímž umožní vznik skutečného českého moře.

Moře klidu – tento název vyjadřuje touhu po definitivním zahlazení všech rozporů, kterými je nešťastná podkrušnohorská krajina zmítána, touhu zcela utopickou.