Tělo staré vrásčité ženy je výrazem grotesknosti, následně zachycené v podobě víření tančících těl mladých mužů a starých žen.
Je to tanec ztělesněného života a smrti, implikující Eróta a Thanata, jež klade do opozice. Konfrontace s obrazy stavějícími tělo do kontrapozice s masem, příchod s odchodem, vyvolává v člověku vědomí pomíjivosti života.
Důraz kladený na aspekty sexuality, maskulinity a erotismu vyjádřené tímto tancem různých generací je formulací nostalgického vztahu mezi eskapizmem a melancholií. (MFDF Ji.hlava)
