Dokumentarista Johannes Holzhausen svým snímkem Velkolepé muzeum přináší divákům neobyčejný, vtipný a důmyslný pohled do zákulisí jedné z největších a nejdůležitějších světoznámých kulturních institucí.
Po dvou letech strávených v útrobách Muzea dějin umění ve Vídni přináší obraz každodenního života v muzeu a především sled mikrodramat jeho pracovníků – od generálního ředitele přes přepravce a kulturní historiky až po členy úklidové služby a všechny, kteří se podílejí na vytváření ideálního prostředí pro umění.
Jeden restaurátor zjistí, že Rubensův obraz byl několikrát přemalovaný, a druhý si při lepení modelů lodí rád zanadává. Pracovník z oddělení hostitelských služeb si myslí, že jeho tým není dostatečně začleněný do života v muzeu, a vedoucí úseku kolekcí brzy odejde do zaslouženého důchodu. Historik umění prožívá vzrušení a frustraci z probíhající aukce a finanční ředitel si myslí, že číslo 3 na propagačních materiálech působí agresivně.
Mozaika drobných příběhů muzejních pracovníků činí ze snímku více než jen obyčejný portrét veřejné kulturní instituce, která se snaží udržet si integritu balancováním mezi rozpočtovými problémy a konkurenčním tlakem. Vdechuje život do obrovských místností muzea a ve filmu vytváří atmosféru trpělivého zkoumání a restaurátorství nadčasových uměleckých předmětů.
Holzhausenův snímek, který získala na MFF Berlín 2014 cenu Caligari Film, se tak dotýká nejen otázky funkce umění ve společnosti či prezentace kulturního dědictví v současnosti, ale i témat kulturní identity a lidské pomíjivosti.
