Klasika sci-fi žánru poprvé na českém jevišti aneb inscenace Krásný nový svět
Jaký je ten krásný nový svět? Stabilita, prosperita, žádné války, bída ani hlad. Žádná monogamie, protože všichni patří všem. No není to nakonec to nejrozumnější uspořádání?
Dramaturgyně Barbora Hančilová, spoluautorka překladu i dramatizace, říká: „Na začátku může Krásný nový svět působit jako utopie: spoustu dnešních problémů v něm vyřešili. Jenže za jakou cenu? Je to svět přetechnizovaný a neautentický. Snažili jsme se proto zapojit do naší vize budoucnosti současná témata jako umělá inteligence, řešení klimatické krize a genetické inženýrství. Skrze outsidera Johna v něm hledáme zapomenutou přirozenost a uvažujeme nad tím, v čem spočívá lidskost. Jak napsal Huxley: ‚Technologie byla vytvořena pro člověka, ne člověk pro technologii.‘“
Foto: archiv MDP
V novém a krásném světě se děti rodí ze zkumavky. Nikdo není nespokojený, protože jsou všichni předurčeni pro svůj budoucí úděl ve společnosti: Epsiloni pracují v továrnách, Bety zase v laboratořích, Alfy ve vedoucích pozicích. A pokud na někoho přijde negativní emoce, je tu vždycky soma – droga na potlačení emocí, po které nenastupuje žádná nepříjemná kocovina… Bůh neexistuje, láska neexistuje, umění neexistuje. Nahradila je pocitová kina a okamžité uspokojení všech potřeb. Všichni stejní, všichni šťastní. Není to svět, ve kterém byste chtěli žít? Jenže pak vstoupí do ideální společnosti cizinec: John, který se narodil v divošské rezervaci. John ještě zná náboženství, četl Shakespeara, chce milovat, vlastnit, ale nejdřív se má začlenit do nové společnosti… Zničí on ji, nebo ona jeho?
Slovinský režisér Jaša Koceli podotýká: „Vytváříme možnou lidskou budoucnost, která je lákavá i děsivá zároveň. Za svět s příslibem bezbolestného a bezstarostného života je třeba zaplatit skrytou cenu. Je rok 2024 a přítomnost připomíná Huxleyho odvážnou vizi více než kdy předtím. Tato inscenace by měla divákům umožnit zároveň snít i truchlit.“
Foto: archiv MDP
