Biograf láska jako niterná sonda do duše životní romantičky
Podobný počin přitom není samozřejmostí. V minulosti vznikala na muzikálových pódiích představení, která táhla hity toho či onoho interpreta bez přidané hodnoty kvalitního libreta. A proto fungovala jen na povrchu jako reproduktor pro retrospektivu kariér či k oprášení playlistů věrných fanoušků. Právě v tom se ale Biograf láska liší. Na příběh tří hlavních postav může přijít bez ohledu na oblibu devítinásobné Zlaté slavice každý, komu sedí touha po citech v jakékoliv formě. Působí totiž jak nesmrtelnými písněmi, tak jednotlivými záhyby v životech jedné výjimečné dámy.
Přesně to totiž trojlístek titulních rolí symbolizuje. V Evě, Janě a Alče se mísí různé povahy, postoje ke vztahům či mužům obecně, všechny však spojuje touha po životním štěstí. Zřejmě taková, jakou viděla a cítila v rámci svých písní samotná Hana Zagorová. Jak v rozhovoru pro Informuji řekl před premiérou režisér Jan Kříž, lidi různého věku zasahuje často jiná část Hančiny tvorby. Takový mezigenerační most má naoko skromný, ale ve skutečnosti vysoce významný efekt. Navíc je podpořený faktem, že vybrané písně interpretují mladé zpěvačky a herečky zásadně jinak, přesto však s vyzněním, které se s originály shoduje a jejich líbivost snad ještě víc upevňuje. Diváky tvorba zasahuje o to víc, pokud nepatřili mezi skalní příznivce. I k tomu v rámci zkoušek sama Zagorová nabádala.
Kříž se vyhnul lepeným scénám coby stafážím pro obsáhlý reperotár a využil textu Uljany Donátové k tomu, aby romantickou odyseu tří dívek dokreslil. Nikdy však těžkopádně a uměle, jak bývá u podobných děl zvykem. Logicky mohl stavět na společném jmenovateli, který je z písní patrný. Jak by řekli čtyři populární hudebníci z Liverpoolu, vše, co potřebujete, je láska a za ní se muzikál vrací příběhem i písněmi. Humor je v dějové lince dobře načasován a kontinuitu či emoce neruší. To se naopak nedaří ve scénách, kdy mají patřičný protipól sehrávat dětské postavy. Ačkoliv jejich přítomnost má logiku, zbytečně vývoj příběhu zpomalují a někdy i degradují.
Divadlo Kalich se v neposlední řadě může spolehnout na své stálice, které svými pěveckými a hereckými výstupy dělají skladbám a památce Hany Zagorové čest. Za všechny zmiňme například Ninu Horákovou, Elis Ochmanovou, Denisu Nesvačilovou, Romana Tomeše či Zbyňka Frice, kteří účinkovali v recenzovaném uvedení. Muzikál může jako celek vždy fungovat jen s bezchybnými výkony a zde novoměstská scéna rozhodně publikum nezklame.
Ve výsledku je pak rozhodnutí o návštěvě zpěvaččina zprostředkovaného nitra nasnadě. Je to naprosto nezbytné. Stačí jen počkat, až k vám dotyčná přijde a spustí, že na jakémsi předměstí je Biograf láska. Půjdete tam?
