Jak nezmizet po anglicku. Craigův James Bond se v Není čas zemřít rozloučil s odvahou i vědomím, že nastal čas
Po nekonečných odkladech se agent Jejího Veličenstva vrátil, ostatně jak tvůrci tradičně slibují na konci každého dílu. Pětadvacátá bondovka Není čas zemřít uzavírá pouť hlavního představitele Daniela Craiga, který se poprvé ve smokingu a s označením 007 objevil na plátně před 15 lety. Od té doby hrál s divákem velkolepou hru, samozřejmě včetně oné poker face, kterou si osvojil při své první misi. Narozdíl od ostatních Bondů měl jeho agent jakýsi novátorský šmrnc, větší smysl pro humor a také příběh, který nekončil závěrečnými titulky každého díla inspirovaného Flemingovými knihami. A právě tam se skrývá avizované eso v rukávu. Craigův Bond vytvořil vlastní soukromý vesmír v ikonické sérii a napsal také jeho vydařený epilog.
James Bond (Daniel Craig) je v důchodu, sám a bez věčného nebezpečí za každým rohem. Užívá si zaslouženého odpočinku až do chvíle, kdy se objeví starý známý Felix Leiter (Jeffrey Wright) a požádá ho o pomoc se zdánlivě banálním úkolem. Skutečnosti, které během jeho plnění Bond zjistí, mu ale nedají spát. Odkrývají totiž možnou hrozbu ze známých míst a nevyzpytatelného kriminálníka. Společným jmenovatelem zůstávají minulost, rodina a čas, kterého je málo.
Jak se tedy proměnil Craigův Bond? I v novém snímku sám zůstává bohatě naplněn tradičními klišé, lehkým sexismem (ale zdaleka už ne v takové míře) a zdánlivou nesmrtelností v souboji s desítkou padouchů. S přidanou hodnotou charismatu herce v titulní roli hláškuje, záměrně jde přes čáru, a přesto zůstává až neskutečně uvěřitelným. A to i díky tomu, že i přes archetyp bájného hrdiny zůstává Craig-Bond duševně zranitelný a plný emocí. Nese s sebou břímě svého příběhu a v kombinaci s tradičně velkolepou akcí je velmi přesvědčivý.
Tvůrci vsadili na správnou kartu nejen s obsazením, ale i nevyslovenou myšlenkou na kostru vyprávění, jež začalo s nezkušeným agentem, který nevěděl, zda třepat a míchat, a pokračovalo veteránem toužícím po klidu a postrádajícím dokonalost. Ve spojení s minulostí pana tajemného, legendární organizací Spectre a změnou rytmu divákovi servírují finále, na které se s napětím čekalo. A to nejen kvůli slavné sérii, ale hlavně avizovanému epilogu hrdiny, který měl oproti svým předchůdcům i slabé stránky (ne, nemyslíme tím ženy) a výraznou duši.
Daniel Craig s Anou De Armas
Nejslabším článkem snímku Není čas zemřít je záporná postava Lyutsifera Safina (ano, skutečně se jmenuje Lucifer) v podání Ramiho Maleka. Možná je to i vinou charakterů, které umně spojují Craigovu sérii, ale kriminálník do příběhu mezi ostatní vůbec nezapadá, není ničím zajímavý ani výrazný. Jeho motiv je plytký až nelogický a film by se bez něj paradoxně obešel. Sám Malek hraje obstojně a talent bezesporu má, jen se objevil doslova jako nutné zlo ve světě, kde ho bylo za 15 let dost. V porovnání s Blofeldem, Silvou nebo Le Chiffrem je doslova zbytečným.
Opakem je pak agentka Nomi, která působí dynamicky i v tandemu se zavedenými hráči od Harris, Whishawa, Fiennese až po femme fatele Seydoux, která však někdy až příliš tlačí na emoce. Za zmínku stojí i minirolička Any de Armas, která ale spíš spadá do zavedených pořádků starší verze Jamese Bonda. V neposlední řadě je třeba ocenit novinky. Od Fukunagovi režie až po vynikající a gradující hudbu Hanse Zimmera, který finále rozhodně posunul ještě o úroveň výš.
"James Bond se vrátí," slibují tvůrci, i když není jisté v jaké podobě a s jakou tváří. V tratolišti krve ale leží hozená rukavice s DNA jednoho z nejlepších agentů s povolením zabíjet. Toho, který měl city a odhodlání vzít ikonický charakter do 21. století.
