Pozdě, ale přece? Doposud opomenutá Black Widow odhaluje minulost talentované špionky
Od představení Nataši Romanoff (Scarlett Johansson) v druhém díle Iron Mana uběhlo už více než deset let. Marvelovská ‘femme fatale‘ se postupem času stala soběstačnou postavou a důležitou součástí týmu Avengerů. Zatímco její superhrdinští kolegové dostali prostor i v několika sólových snímcích, talentovaná špionka byla až donedávna spíše druhořadou postavou. Teprve události Avengers: Infinity War a zejména Avengers: Endgame Natašu proměnili mezi stěžejní hrdiny celého univerza, přestože její cestu definitivně zakončili.
Vlastní film pro titulní Černou vdovu tak přichází do kin možná až příliš pozdě. Black Widow sice není typickým originem, alespoň zpočátku se tak ale snaží tvářit. Úvodní sekvence z 90. let odvážně evokuje klasické špionážní thrillery a spolehlivě konstruuje rámec příběhu, v jejímž pomyslném středu stojí rodina. Nataša je trénovaným zabijákem, jejíž dospívání definovala psychologická manipulace, až nyní ale blíže odhalujeme kořeny její bolestné minulosti. Idyla spořádaného rodinného života Nataši a její mladší sestry Yeleny (Florence Pugh) je pak pouhou zástěrkou mise ruských špionu Meliny (Rachel Weisz) a Alexeje (David Harbour). Vstupní retrospekce jen uvozuje slibnou první polovinu snímku, která svým tónem navazuje na moderní konspirační formuli Captain America: The Winter Soldier.
Naneštěstí vcelku komorní zápletka se v druhé půli promění v přehlídku lokací sloužících pouze jako pozadí akčních scén, jejichž choreografie je solidní. Určitému zklamání to ale neubírá. Zejména v ohledu na postavu tajemného a zdánlivě neporazitelného Taskmastera, který skrze vizuální analýzu dokáže napodobit a předvídat bojové pohyby svých protivníků. Nicméně potenciálně jedna z nejzajímavějších záporných postav celého marvelovského univerza zůstává daleko za očekáváním a odhalení jeho identity je v závěru naprosto předvídatelné a slouží jenom jako nástroj vysvětlení motivací hlavního padoucha.
Black Widow získala poněkud překvapivě pod tvůrčí dohled australská režisérka Cate Shortland a nebýt nepřehledného a vcelku plochého závěrečného aktu, který ale navazuje na už zavedený marvelovský recept, dostali bychom možná i více než obyčejnou rutinní podívanou. V čem ale snímek bezpochyby exceluje je casting postav, který zejména v případě skvělé Florence Pugh a Davida Harboura nabízí zajímavou budoucnost. Black Widow totiž není ani tak o Nataše Romanoff jako o její mladší sestře Yeleně, není ani zbytečným doplňkem jako spíše slibným představením nové Černé vdovy.
