Ruth Maierová není Anne Franková. I její deník je ale výjimečným svědectvím doby
Ruth Maierová, byť Rakušanka, měla ze strany svého otce moravské kořeny. Narodil se totiž v Žarošicích, kde Ruth se svou sestrou Judith trávila v dětství část prázdnin. Když bylo v roce 1938 Rakousko připojeno k nacistickému Německu, bylo jasné, že bude mít rodina Maierova potíže. Proto se rozhodla Ruthina matka spolu s Judith odcestovat do Anglie pomocí dětských transportů. Ruth v té době však již přesahovala věkovou hranici, proto musela zůstat ve Vídni, sama. Po zesnulém otci však měla kontakty v zahraničí, díky nimž se jí podařilo před válkou prchnout do Norska.
Bezpečí severské země bylo však jen dočasné. Koncem podzimu roku 1942 došlo v Oslu k masovému zatýkání Židů. Tehdy byla uvězněna i Ruth Maierová a spolu s více jak pěti sty dalšími Židy deportována na palubě lodi Donau. V Norsku zanechala nejen několik přátel, ale rovněž osm deníkových sešitů a na pět set dopisů, které se staly jedinečným záznamem Ruthina životního osudu. Z celkem 1100 stran ručně psaných záznamů a 300 stran dopisů vytvořil norský spisovatel a publicista Jan Erik Vold knihu nazvanou Deník Ruth Maierové s podtitulem Příběh židovské dívky v Evropě pod nadvládou nacistů.
Pokud jste si při čtení úvodních odstavců vzpomněli na Anne Frankovou, určitě nejste daleko od pravdy. Obě dívky totiž mají mnoho společného. Obě psaly deník z doby, kdy čelily vyhrocenému nacistickému antisemitismu, který je v konečném důsledku stál život. Deník Ruth Maierové je však v mnohém odlišný. Druhý Deník Anne Frankové od něj proto nečekejte. Pokud k němu budete přistupovat s tímto očekáváním, budete nejspíš zklamaní.
Deník Ruth Maierové je totiž mnohem více o ‚malé‘ historii daného člověka než o velkých dějinných odálostech, o kterých se učí děti ve školních lavicích. Díky jejím zápiskům s ní prožíváme dětství, teenagerské období i ranou dospělost. Čteme o jejích láskách, starostech, úvahách. Místy se s ní dokážeme ztotožnit, jindy možná nechápavě kroutíme hlavou. Sledujeme přeměnu stylu psaní s tím, jak Ruth pomalu přibývají léta. V denících z Norska smutníme nad samotou, kterou mladá Rakušanka prožívá v separaci od své rodiny.
Samozřejmě, že se do zápisků promítají také dějinné události. Místy jsou Ruthiny úvahy plné politiky a událostí, které mění svět kolem ní k nepoznání. Pro čtenáře zvyklého na Deník Anne Frankové jich ale u Ruth bude nejspíš méně, než očekával. Vyprávění je spíš citlivé a intimní než strhující a napínavé. Texty doplňují fotografie, dobové výstřižky z novin, Ruthiny kresby, malby i vlastní básně upřesňující představu o charakteru a neobvyklé inteligenci dívky, která navzdory probíhající válce žádala od života to, co každý dospívající – lásku, přátelství, vzdělání a svobodu.
Přestože není Deník Ruth Maierové knihou, do které se na začátku zakousnete a odtrhnete se až na jejím konci, jedná se o výjimečné svědectví doby, které by nemělo být zapomenuto. Ruth zemřela ve svých dvaadvaceti letech, aniž by si splnila sny, jichž jsou její záznamy plné. Zemřela kvůli tomu, že si někteří (a nebylo jich málo) mysleli, že je naprosto správné bezdůvodně zabíjet lidi jejího původu.
Na konci knihy se možná čtenáři bude zdát, jako kdyby přišel o blízkého člověka. Díky komplexnosti deníků a dopisů totiž Ruth pozná tak, jako nezná možná většinu svých přátel.
