Kino Kotva v Českých Budějovicích jakožto třešínka Jihočeské kultury
Je sice zvláštní, začínat článek o kině Kotva tak, že spustím o Cinestaru, jenže já jsem těch zážitků tak plná, že je musím sdělit. Po nesolidně dlouhé době jsem nedávno usedla do modrých, měkce polstrovaných sedadel právě tohoto budějovického multikina a s pocitem „Ty brďo, tady se sedí!“ jsem se připravila na nálož, kterou přichystal sám mistr Zla - o kterým se samozřejmě nesmí mluvit, a jeho protivník Harry.
Po neskutečně dlouhých a absolutně nesnesitelných reklamách jsem měla nutkavou chuť plakat. Jenže jelikož jsem ve čtvrťáku a lidi ve čtvrťáku prý neplakaj, byla jsem nečekaně silná a ovládla se. Zeptala jsem se tedy sama sebe, zda ten film už začne a se zavřenými víčky a lehkým tikem v levém koutku úst jsem vyčkávala. Když v tom mé vyčkávání vyrušil další vnější aspekt a to někdo-kdosi vzadu v předposlední řadě, kdo asi rád popcorn, jeho chroupání a prohrabování se jím v papírové krabici.
To jako by probudilo dosud tiché osazenstvo kina a to si vzpomnělo, že se jim vlastně taky něco skrývá pod sedadly! Jako na povel začaly tyto chroupací mašiny vytahovat pochutiny, které si zakoupily ve vestibulu kina i přesto, že tam byla nepochopitelně dlouhá fronta a lidí ve vestibulu postávalo tolik, že jsem na chvíli zaváhala a chtěla nepozorovaně odejít.
Co chci vlastně tímhle dlouhým úvodem sdělit?
Nesnáším CineStar. Lístky za draho, lidé uchroupaní, reklamy zdlouhavé. Určitě všichni z Budějovic alespoň půlkou ucha zaslechli, že se naše druhé a poslední budějovické kino Kotva mělo zavírat. Byla jsem zděšená! (A to nejen proto, že tam pracuji a přišla bych tak o báječně strávený večery, že...) A taky vám přišlo, že se o tom pomalu ani nikde nepsalo, a že jste to mohli zaslechnout opravdu jen tou půlkou ucha? To já tak nemůžu nechat.
Vždyť si jen představme, o jak drahocennou kulturu by České Budějovice přišly. Kotva je atraktivní díky svému promítání alternativních filmů, záznamů baletů a živých přenosů z Metropolitní Opery, které opravdu stojí za návštěvu.
Kdysi „Bio Kotva tělocvičné jednoty Sokol II“, dnes pouze „Kino Kotva“ na Lidické třídě patřilo už ve 20. letech minulého století do pětice stálých českobudějovických kin, v 60. letech zde v Budějovicích bylo kin dokonce devět.
Dnes je kino Kotva posledním „kamenným“ kinem, které ještě připomíná historii českobudějovické kinematografie. Ročně kino navštíví 40 tisíc diváků, přičemž jeho sedmimilionový roční rozpočet dotuje město částkou 1,45 milionu korun. (!!)
Po rozsáhlých debatách a táhlých radách města se zastupitelé usnesli, že kinu poskytnou dotaci 250 tisíc korun. Tato částka měla původně kinu přijít z evropského projektu Europa Cinemas, to by však polovinu filmů, promítajících v Kotvě musely tvořit právě evropské filmy. Česká distribuce je však v tomto ohledu nedostatečná, a tak kino Kotva tento požadavek nesplnilo.
Kino Kotva je tedy částečně zachráněno, do letňáku se ale už nejspíš nepodíváme. Háječek letos poprvé po 40 letech nebyl otevřen a to z toho důvodu, že neprošel digitalizací. Všechno se modernizuje a stará krása mizí, no. Loni v létě přišlo do letního kina na 6 tisíc diváků a tato návštěvnost ještě kino uživila. Letos je však stav jiný, stále více filmů je distribuováno na nových, zdigitalizovaných discích a Háječek by už neměl co promítat. Leda bychom chodili stále na jeden a ten samý film?!
A tyto problémy nejspíš postihnou všechna kina, která zmiňovanou digitalizací neprojdou. V lednu 2013 se totiž přestanou distribuovat klasické filmové pásy. Ještě že alespoň ta Kotva je o krok napřed!
Dle mého souzení je Kotva doopravdy českobudějovickým bohatstvím. A i přesto, že v kavárně Kotva nesnášíme, když se na bar navalí 123 lidí a chtějí hned-teď-všechno, vidět mezi námi nové tváře by byla veliká paráda. (Ta rodina, co si pořád sedá ke stolu 14 je už totiž strašně okoukaná).
A opravdu, tohle není reklama Kotvě. Je to pouze apel na lidi žíznící po kultuře, že multikino za to opravdu nestojí.
