Noví The Pretenders jsou radostí z punk rocku a důkazem, že rock'n'roll není mrtvý
Návrat producenta Stephena Streeta, známého z alb Pretenders z devadesátých let, evidentně skupině prospěl. Z originální sestavy sice v kapele dnes je jen zpěvačka-kytaristka-skladatelka Chrissie Hynde a výjimečně i bubeník Martin Chambers, ale možná to jsou právě toto tvrdé ženské jádro a rytmická sekce, které stále ukazují, že The Pretenders nestárnou.
Čerstvé album Hate for Sale, jejich v pořadí jedenácté studiové, se formaci povedlo. Už titulní píseň posluchače se zálibou v punk rocku nenechá chladným. Jakoby nepovedený začátek s foukací harmonikou navozuje správně punkovou atmosféru. Našláplé kytarové riffy, úpěnlivý, místy recitující hlas Chrissie Hynde, výrazná, přesto jednoduchá basová linka a pravidelně rychlý rytmus bicích pak potvrzují, že jde o dobrý hit.
Za zmínku však stojí i píseň na albu druhá – The Buzz, která vyšla jako úplně první singl k albu veřejně už v březnu. Tehdy si ještě skupina myslela, že album vyjde 1. května a že se taky vydají na turné. Události tomu ale chtěly jinak.
The Buzz člověku utkví v paměti. Výrazný kytarový riff doplňuje pohodovou náladu skladby, ve které se skutečně těžko věří, že je Hyndeové už skoro 69 let. Mladický hlas do hudby dává vše, co má, procítěně, a přitom ne pateticky. Pravidelné přecházení do dvouakordové opakovačky je pak to, co citové napětí zklidní. Nelze opomenout říct, že Hynde v této skladbě připomíná i stylem muziky zpěvačku Aimee Mann.
Zbytek alba následuje v podobném režimu; střídání rytmů včetně reggae v Lighting Man, rockové Junkie Walk ve stylu indie kapel jako Franz Ferdinand, pohodovějších skladeb jako Turn Accountant Daddy nebo Maybe Love Is in NYC až po možná na punkovou kapelu příliš srdceryvné „dojáky“ jako You Can’t Hurt A Fool (která ovšem hlavu posluchače taky jen tak neopustí) a závěrečnou Crying in Public.
Hate for Sale není ničím přelomová deska. Je ale důkazem, že rock’n’roll nezemřel, že lze pořád vymýšlet nové hudební nápady a motivy, které baví. Když se k nim pak přidá energie a sem tam nějaký ten hudební nebo textový neotřelý nápad, jde o skvělé album. A to se The Pretenders podařilo.
Foto: stubhub.com
