David Koller: Vrací se nám to, co děláme od srdce

Jak jste strávil nouzový stav?

Kromě toho počátečního strachu, který jste vytvořili i vy novináři, jsem byl rád, že mám ve sklepě zásoby vína. Když jsem se jimi asi po dvou týdnech prodral, tak jsem si říkal, že to stačí. Vedle toho ale musím říct, že mám sedmiměsíční miminko, na které jsem měl a mám tolik času, kolik jsem asi neměl bohužel na žádné ze svých dětí. To jsem byl rád. Kromě toho jsem měl po operaci kolene. Moje operace sice byla tak banální, že jsem mohl ještě ten den chodit, ale stejně jsem mohl v klidu rehabilitovat.

Hrát na bicí s poraněným kolem asi není ideální...

No, doktor mi říkal, že ta hi-hat nalevo musí s tím kolenem něco dělat špatně. Ale je to dobrý. Do toho jsme s Vítkem Hradilem, režisérem klipu k první písničce mého nového projektu, měli dost času si rozmyslet, o čem bude a jak bude vypadat.

Jaké budou další části toho projektu?

Je to takovej digitální koncept. Chtěli jsme trochu změnit zvuk kapely a zároveň poukázat na šílenství tohoto digitálního věku. Myslím, že je toho až moc, co teče optickými kabely, a člověka se to dotýká a působí to na něj, i když si myslí, že ne. Ovlivňuje ho to v jeho rozhodování a konání. Protože ten, kdo vlastní digitální média, s nimi může nakládat, jak chce. Má vás ve svém portfoliu, když chce. A většina majitelů médií toho využívá a společnost ovlivňuje. Nezávislých médií je tak málo, že je rozhodně dobré je podporovat.

Používáte sám sociální média, třeba Facebook?

Já jsem si Facebook zakázal. Jednou jsem na něj skočil a to mi stačilo. O kapelovej se stará syn Adam. Snažím se teda trochu používat Instagram.

Co se snažíte říct prvním singlem svého nového projektu s názvem My se vám ozveme?

Text jsme udělali s Matějem Belkem, který napsal i hudbu. Tohle téma visí ve vzduchu a myslím, že je lepší se o něj zajímat než dělat, že ho nevidím. Když jsem si říkal, co by mi mohlo vadit z toho, jak je člověk odevšad „špiclovanej”, tak ten face-recognition je už daleko za hranou. Aby se od sebe oddělovali lidi tím, že jsou do ulic namířený kamery a určují, kam člověk půjde. Přijde mi dost hustý, jak to je třeba v Číně. A tady se řeší chytrá karanténa pro blbý. Dát všechny svoje údaje úředníkovi, který to má nařízený od estébáka…

Vraťme se ale k hudbě, konkrétně k Matějovi Balkovi. Proč spolupracujete s ním?

Už spolu hrajeme třetí rok. Před ním hrál na klávesové nástroje Michal Nejtek, který se ale věnuje moderní vážné muzice. Tak jsem ho musel po pár letech záskoků nahradit. Matěj je všestranný muzikant, hraje velmi dobře na basu, kytaru i klávesy. Takže slovo dalo slovo a byl v kapele.

Vy sám jste všestranný muzikant, co vás baví nejvíc?

Držím se kytary, občas si sednu za bubny... Nejlepší je ten okamžik při tvorbě, kdy vás něco napadne a zjistíte, že jste to nikde neslyšela. Je to velmi vzácný. Když se pak kolem toho udělá dobrý aranžmá, respektive se pro to napíše dobrý text a vznikne z toho písnička, tak kdykoliv ji zpíváte, dostáváte se do toho stavu při vymýšlení. Je to takový flashback tvorby. Hrozná fráze, ale když to děláte od srdce, tak se to nějakým způsobem vrací.

Děláte od srdce všechno?

Tak něco člověk dělá mechanicky. Proto jsem taky teď nechtěl dělat album. To jsme naposled dělali před pěti lety a bylo to tak, že jsme třeba z třiceti písniček museli vybírat ty nápady, které nám přišly nejlepší. Teď sice máme koncept, ale žádné album dělat nechci. Jen singly. David Černý nám s tím pomohl a ten CD nikdy neslyšel.

Čekají vás koncerty v Jazz Docku, máte to tam rád?

Jo, zrovna v pátek jsme se tam byli podívat na koncertě Muf. Je tam bezvadná atmosféra. Vždycky si půjčíme loď, na ní máme šatnu, v Jazz Docku totiž není takřka žádné zázemí. Tak jsme třeba týden na loďce a chodíme si zahrát. Občas odplujeme někam k Vyšehradu.

Celá kapela na loďce, to je jak v ponorce – nehádáte se?

Teďka zrovna jo. Je tam nějaká třenice… Moc kohoutů na jednom smetišti.  V Lucii jsme tomu říkali „moc kohoutů na jednu slepici”, to je ještě lepší.

Pak máte v plánu koncerty na vinicích, to byl váš nápad?

To byl jakoby takový odpadek. Na červen jsme chystali Kollerfest, ale byl zrušený. Nicméně vznikly nějaké kontakty – třeba právě vinařství, manager oslovil další a jedeme. Těším se, že ochutnáme různá vína.

Jak to máte s alkoholem před koncertem?

Někdy si dám, někdy ne… Když má člověk stres – přece jen jdete před lidi a nevíte, co vás čeká – tak jedna sklenička naopak pomůže.

Cvičíte na nástroje?

Musím trochu hrát, i na bubny, protože je to přece jenom fyzika a člověk by to zapomněl, respektive ruce. Jako dítě jsem zpíval ve sboru, ale na hodiny zpěvu jsem nikdy nechodil. Až když jsem začal mít problémy s hlasivkami, někdy v půlce devadesátek, začal jsem hlas rozcvičovat. A je neuvěřitelné, jak je zpívání spojené s psychikou. Má učitelka zpěvu mi několikrát úplně vyřízenýmu pomohla na dálku ten hlas uvolnit tak, že jsem i se zánětem odzpíval koncert. A co je ještě lepší, ORL na Národní posílá lidi do kryokomory v Modřanech. Minus 120 stupňů vám stáhne cévy, všechny otoky odejdou a máte hlas jako zvon.

Užíváte si víc velké koncerty, nebo komornější sály?

Mám rád, když mám aspoň nějaký odstup od lidí. Když mi někdo dýchá na kytaru, přijde mi to trochu divné, ale záleží na tom, co to je za prostor, jaká tam je atmosféra. Zase když je těch lidí deset a víc tisíc, už je to masa, kterou oslovujete. Je to jiný projev.

Chystáte něco dalšího s Lucií?

Na příští rok připravujeme Lucii v opeře 2021, následovníka té z roku 2003 se smyčcovým orchestrem a sborem. Tentokrát budeme mít větší komorní orchestr, snad taky se sborem, a chtěli bychom příští podzim uspořádat turné.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Na první koncerty. Loni jsme měli sto deset vystoupení, a to nepočítám Lucii. A najednou nic. Člověk to může zkoušet sám, ale nikdy se do toho tak nevpraví, jako když jedete jednu písničku za druhou a hlava jede na sto procent.

Kde si můžete v nejbližší době Davida Kollera naživo poslechnout:

• 11. 7. Mladá Boleslav – koupaliště
• 12. – 15. 7. Praha – Jazz Dock
• 17. 7. Ostrava – Slezskoostravský hrad
• 18. 7. Pardubice – Automatické mlýny
• 25. 7. Bučovice – Festival rockové školy
• 28. 7. Praha – Doupě Mekyho Žbirky
• 29. 7. Mělník hraje – Benefiční koncert
• 31. 7. Přehrada Les Kralovstvi (Dvůr Králové) – areál Stěrbovy vily
• 14. 8. Znojmo – Lahofer – Hudba na vinicích
• 15. 8. Malá Skála – Live!Léto
• 20. 8. Vysoké Mýto – Slavnosti
• 22. 8. Valtice – Chateau Valtice
• 28. 8. Brno – Špilberk
• 29. 8. Třebívlice – Vinařství Třebívlice
• 3. 9. Ostrava – festival Art&Science
• 5. 9. Loket – amfiteátr
• 6. 9. Habrůvka – Býčí skála
• 18. 9. Letohrad – Děkujeme, zvládli jsme to

Foto: archiv zpěváka