Z westernového zábavního parku do dystopické vize budoucnosti. Třetí série seriálu Westworld reflexivně nahlíží na moc systému
Po nepříliš povedené a silně příběhově zacyklené druhé sérii se scenáristické a tvůrčí duo Nolan-Joy rozhodlo opustit hranice futuristického zábavního parku a třetí sérii, tak zasadit do reálného světa budoucnosti. Nejnovější řada sci-fi seriálu Westworld, tak navazuje krátce poté, kde skončila řada předchozí, i přesto však někteří mohou tápat.
Někdejší rančerka a jeden z robotických výtvorů tvůrců zábavního parku, Dolores (Evan Rachel Wood) se konečně dostalo možnosti objevit realitu skutečného světa mimo park. Nicméně podobně jako v sérii předešlé se Dolores neodchyluje od svého plánu na pomstu lidem, do jejíhož centra jsme opět vhozeni. Skutečný svět lidí však není dokonalou futuristickou vizí budoucnosti, nýbrž však nabízí daleko více podobností s fiktivním světem Westworldu než se na první pohled může zdát. Prohloubení mytologie budoucnosti o nadvládě systému skrze data a informace tak může až děsivě evokovat i budoucí realitu našeho světa.
Zpočátku však nová série prezentuje typický úvod do nového světa s naznačením budoucích příběhových linek a zejména představením několika nových a zásadních postav. Vedle již zavedených tváří se seznamuje s postavou Caleba v podání skvělého Aarona Paula (Breaking Bad), jež právě sehrává klíčovou roli při popisu dystopické reality lidského světa. Deprimovaný stavební dělník Caleb mimo jiné trpící posttraumatickým stresem ze své někdejší vojenské minulosti i přes svou až rutinní snahu nenachází poctivé zaměstnání a uchyluje se tedy k drobným ilegálním přivýdělkům, k nimž přichází do styku skrze mobilní aplikaci. A právě pomocí níž se později potkává i s Dolores. Na druhé straně se nám dostává i nového pomyslného antagonisty s tváří Vincenta Cassela, jež na rozdíl od Caleba reprezentuje korporátní kapitalistickou moc systému, která řídí osudy celé společnosti.
Scenáristická práce s časovými liniemi, postavami a realitou jako takovou dostává v nové řadě svěží nádech a v podstatě se navrací k tomu, v čem excelovala ve výtečné první sérii. Zpočátku pomalejší tempo a občas až zmatené přeskakování mezi jednotlivými postavami, však postupem epizod vymizí a roztříštěnost vyprávění se postupně uceluje v komplexní a funkční propojení dvou fikčních světů. Tvůrčí duo Jonathana Nolana a Lisy Joy tak slibně konstruuje a dále rozvíjí seriálový svět a jeho postavy, tentokráte však daleko více klade důraz na styl a žánrovost, jejímž vrcholem je pátá epizoda nazvaná jednoduše Žánr. Vtahující scénáristická a dramaturgická metafora vnímání reality, v níž Caleb za podmanivých melodií vynikajícího instrumentálního soundtracku prožívá sugescivní drogový road trip skrze několik filmových žánrů, zcela jasně reflektuje hlavní motiv celé série. Počínaje černobílým neo-noirem a akční sekvencí podtrženou Jízdou valkýr Richarda Wagnera evokující žánr válečných filmů, konče poctou hitchcockovskému thrilleru a kultovnímu Osvícení Stanleyho Kubricka.
Westworld svou třetí sérii potvrzuje nejen roli jednoho z nejambicióznějších seriálových počinů současnosti, ale zejména nespornou řemeslnou kvalitu, jež navrch přidává skrze budování nového futuristického světa více než slušný potenciál do budoucna. Podobně jako třeba Blade Runner 2049 (2017) Denise Villeneuva udává opulentní audiovizuální směr budoucnosti sci-fi filmu, Westworld tak činí v televizní produkci obecně.
