Kočkožrout jako studie buranství. Hospodskou nudu ve Švandově divadle naruší cizinec
Švandovo divadlo inscenaci zasadilo do malého sálu Studia, v němž během pouhé hodiny pozorujeme skupinku bavorských buranů a buranek, jejichž hospodskou nudu a rutinu malého městečka naruší příchod řeckého pracovníka Yorgose. Yorgosův přitažlivý vzhled a exotický původ v obyvatelích probudí vztek, nenávist a zlobu. A to se mladý řecký pracovník provinil pouze tím, že se líbí ženám, a hlavně je jiný.
Režisér Jan Holec příběh německého filmaře, dramatika a provokatéra Reinera Wernera Fassbindera přirovnává k seriálu Most!. I v něm totiž sledujeme obyvatele z malého města, kteří své dny tráví klábosením po hospodách, a jejichž rutinní klid je narušen příchodem někoho odlišného. V inscenaci Švandova divadla však logicky není prostor pro takový rozbor a vývoj postav, jako je tomu v seriálu. Během hodinového představení však bohužel k žádnému vývoji postav nedochází.
Jan Grundman jako Řek Yorgos. Foto: Michal Hančovský
Přesto však inscenace funguje dobře jako satira na maloměšťácké buranství a jako velmi aktuální, naléhavá a nutno podotknout, že na poměry Švandova divadla i velmi odvážná studie xenofobie a rasismu. Zásluhu na tom má i herecké obsazení, které s naprosto přesnou mírou nadsázky a ironie ztvárňuje typy lidí, v nichž jistě poznáme své okolí a možná i sebe.
Scénografie Jana Štěpánka pracuje s typickým německým koloritem a inspirací v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, především ale s estetikou nevkusu, s čímž souzní i skvělé kostýmy Pauliny Bočkové. Přestože je děj umístěn do Bavorska, každému divákovi musí být jasné, že stejný příběh by se mohl odehrát i kdekoliv jinde, včetně našich českých vesnic.
Kočkožrout ve Švandově divadle rozhodně donutí k zamyšlení nad aktuálností hry, která vznikla před více než padesáti lety. Výborně zvolená komická až groteskní forma střídá hořké momenty, z nichž divákovi zmrzne úsměv na rtech.
Foto: Michal Hančovský
