Myšlenky Jana Patočky ve Studiu Hrdinů děsí svou akutní aktuálností
Inscenace zachycuje poslední tři měsíce života českého filozofa Jana Patočky, období po sepsání Charty 77, které byl Patočka mluvčí. Snaží se divákovi přiblížit nejen jeho osobnost, ale s pomocí Patočkova díla i jeho pohled na svět. Především jeho vztah k omezování lidské svobody a k pravdě.
V představení dochází ke konfrontaci postoje Jana Patočky v sedmdesátých letech a současností - reprezentované spisovatelem, který studuje Patočku, aby o "Sokratovi z Prahy" napsal román. Dokážeme v současnosti stát za pravdou? Dokážeme ji bránit? Nebo propadneme strachu a rezignujeme?
Z představení Kacířské eseje. Foto: archiv Studia Hrdinů
Ačkoliv jsou Kacířské eseje představením o filozofovi - jsou vhodné stejně tak pro laické publikum s minimální či žádnou znalostí Patočky nebo jiných filozofických textů, ti si užijí atmosférickou podívanou s jasným poselstvím, jako jsou vhodné i pro diváky znalé, kteří ocení práci s filozofickými spisy (nejen od Patočky) a celkovou kompozici příběhu, jenž rozehrává Patočkovy myšlenky a svým způsobem je tak objasňuje nebo jim dává nové souvislosti.
Mezi nejzajímavější momenty, které prostupují celou inscenací, patří jistě Patočkova teze nutného pohybu v rámci dějin a nebezpečnosti stagnace a s nimi související úvaha o nudě - skoro kritika konzumismu a dnešní kapitalistické lenosti.
Režisér Miroslav Bambušek ve spolupráci se scénografkou Zuzanou Krejzkovou vytvořil mimořádně působivou podívanou, která na základě obrovské studovny (kde spisovatel studuje Patočku a Patočka studoval třeba Komenského) postaví Patočkův pochartovský vesmír - výzkum filozofického díla Jana Amose Komenského (ztracený Patočka v labyrintu světa se zlem v podobě Minotaura), schůzky s tehdejšími intelektuály (v inscenaci dvě herecká překvapení: Beethoven - Vladimír Franz a Hérakleitos - Miroslav Petříček), Charta 77, sledování státní bezpečnostní a nesmyslně dlouhé výslechy. Kacířské eseje přinášejí velkolepé vizuální momenty: procházka spisovatele s Patočkou ve sněhu, sauna jako místo moci a zároveň jako výslechová místnost - společně se skvělou hudbou Vladimíra Franze umocňují emoce přímo vycházející z Patočkových myšlenek a jeho života.
Z představení Kacířské eseje. Foto: archiv Studia Hrdinů
Herecky jsou Kacířské eseje evidentně nesourodé. Hlavní herecké duo Miloslav Mejzlík jako Patočka a Stanislav Majer jako spisovatel předvádí silné emocionální výkony, proti nim stojí velmi podivné groteskní postavy (Pasi Mälelä, Jakub Gottwald, Marek Pospíchal), které oběma hlavním hrdinům dělají ze života peklo, a nakonec tu jsou neherci, intelektuálové: Vladimír Franz a Miroslav Petříček. Herecká nesourodost je naštěstí záměrná a interakce vážných, groteskních a civilních herců fungují dost zajímavě.
Kacířské eseje jsou velmi silným a možná jedním z nejpřístupnějších titulů uváděným ve Studiu Hrdinů. Rozhodně probudí v divácích zájem o tvorbu Jana Patočky a snad je i pohne k zamyšlení nad současnou společností.
Foto: archiv Studia Hrdinů
