Myšlenky Jana Patočky ve Studiu Hrdinů děsí svou akutní aktuálností

Nechte se unést posledními měsíci života Jana Patočky a odcházejte ovlivněni jeho pohledem na svět, který je sice přes čtyřicet let starý, ale dnes možná ještě více aktuální, ve vizuální podívané režiséra Miroslava Bambuška ve Studiu Hrdinů: Kacířské eseje.

Inscenace zachycuje poslední tři měsíce života českého filozofa Jana Patočky, období po sepsání Charty 77, které byl Patočka mluvčí. Snaží se divákovi přiblížit nejen jeho osobnost, ale s pomocí Patočkova díla i jeho pohled na svět. Především jeho vztah k omezování lidské svobody a k pravdě.

V představení dochází ke konfrontaci postoje Jana Patočky v sedmdesátých letech a současností - reprezentované spisovatelem, který studuje Patočku, aby o "Sokratovi z Prahy" napsal román. Dokážeme v současnosti stát za pravdou? Dokážeme ji bránit? Nebo propadneme strachu a rezignujeme?

Z představení Kacířské eseje. Foto: archiv Studia Hrdinů

Ačkoliv jsou Kacířské eseje představením o filozofovi - jsou vhodné stejně tak pro laické publikum s minimální či žádnou znalostí Patočky nebo jiných filozofických textů, ti si užijí atmosférickou podívanou s jasným poselstvím, jako jsou vhodné i pro diváky znalé, kteří ocení práci s filozofickými spisy (nejen od Patočky) a celkovou kompozici příběhu, jenž rozehrává Patočkovy myšlenky a svým způsobem je tak objasňuje nebo jim dává nové souvislosti.

Mezi nejzajímavější momenty, které prostupují celou inscenací, patří jistě Patočkova teze nutného pohybu v rámci dějin a nebezpečnosti stagnace a s nimi související úvaha o nudě - skoro kritika konzumismu a dnešní kapitalistické lenosti.

Režisér Miroslav Bambušek ve spolupráci se scénografkou Zuzanou Krejzkovou vytvořil mimořádně působivou podívanou, která na základě obrovské studovny (kde spisovatel studuje Patočku a Patočka studoval třeba Komenského) postaví Patočkův pochartovský vesmír - výzkum filozofického díla Jana Amose Komenského (ztracený Patočka v labyrintu světa se zlem v podobě Minotaura), schůzky s tehdejšími intelektuály (v inscenaci dvě herecká překvapení: Beethoven - Vladimír Franz a Hérakleitos - Miroslav Petříček), Charta 77, sledování státní bezpečnostní a nesmyslně dlouhé výslechy. Kacířské eseje přinášejí velkolepé vizuální momenty: procházka spisovatele s Patočkou ve sněhu, sauna jako místo moci a zároveň jako výslechová místnost - společně se skvělou hudbou Vladimíra Franze umocňují emoce přímo vycházející z Patočkových myšlenek a jeho života.

Z představení Kacířské eseje. Foto: archiv Studia Hrdinů

Herecky jsou Kacířské eseje evidentně nesourodé. Hlavní herecké duo Miloslav Mejzlík jako Patočka a Stanislav Majer jako spisovatel předvádí silné emocionální výkony, proti nim stojí velmi podivné groteskní postavy (Pasi Mälelä, Jakub Gottwald, Marek Pospíchal), které oběma hlavním hrdinům dělají ze života peklo, a nakonec tu jsou neherci, intelektuálové: Vladimír Franz a Miroslav Petříček. Herecká nesourodost je naštěstí záměrná a interakce vážných, groteskních a civilních herců fungují dost zajímavě.

Kacířské eseje jsou velmi silným a možná jedním z nejpřístupnějších titulů uváděným ve Studiu Hrdinů. Rozhodně probudí v divácích zájem o tvorbu Jana Patočky a snad je i pohne k zamyšlení nad současnou společností.

Foto: archiv Studia Hrdinů



Ze stejné rubriky

Všechny
1 z 3