Star Wars: Vzestup Skywalkera jsou našlapaným epilogem. Nevyhnou se však opakování a tradičním galaktickým klišé
Hodnocení nových Star Wars bývá již tradičně nevděčnou záležitostí. Filmoví fandové, kteří se zároveň zabývají kulturní publicistikou, si drží odstup od svého dětinského já a dívají se na díla z předaleké galaxie optikou nezávislou a odbornou. Hvězdné války ale oslovily miliony diváků napříč generacemi, a proto ona radost z dalšího dobrodružství a závěru skywalkerské ságy může mít trochu víc váhy. A to i přesto, že snímek jako takový nemusí nutně přinášet nic nového. To ale publikum od Star Wars nechce a nikdy chtít nebude. Sám režisér J. J. Abrams je velkým fanouškem původních filmů a uzavřením nejnovější trilogie, kterou si sám filmem Síla se probouzí nastartoval, zřejmě naplnil očekávání stejně jako obavy některých, že se bude hrát až na výjimky příliš na jistotu.
Rey (Daisy Ridley), poslední z řádu Jedi, se vydává společně s přáteli z odboje na nebezpečnou misi. Ta má přinést indicie, jak se dostat na skrytou základnu, kde by se mohl ukrývat nejhorší z galaktických zloduchů. Jen tak může porazit První řád a vrátit svobodu do všech světů.
Abrams už si nemohl dovolit hrát na nostalgii stejně jako v sedmé epizodě. A fakt, že Posledního z Jediů režíroval filmařsky odvážnější Rian Johnson, rodákovi z New Yorku také moc nepomohlo. Musel se vypořádat se smrtí jedné z hlavních postav, dostat do filmu (z nepoužitých záběrů) zesnulou Carrie Fisher a především odpovědět na palčivé otázky, které nenechaly fanoušky spát, a nedopadnout při tom jako u svého seriálu Lost (Ztraceni).
Třiapadesátiletý tvůrce si ale poradil se ctí. Připravil dějem nabitých 142 minut, ve kterých se na akci nečeká ani minutu. Už od rolujících titulků servíruje divákům světělné meče, stíhačky, zloduchy a mohutně posouvá příběh kupředu. Dialogy jsou vesměs povedené a především dvojice Poe (Oscar Isaac) a Finn (John Boyega) dodávají napjatým okamžikům tu správnou dávku humoru. Dočkáme se ale i zmiňovaných klišé, patosu a filmových floskulí. V kině se mnohokrát dozvíme, že nepřítel se poráží jen spolu, pohromadě a jeden bez druhého by byli všichni ztracení. Přátelství, láska a "silou" propojení jedinci jsou ale alfou a omegou Star Wars, a proto lze takové momenty (a že jich je) autorům odpustit stejně jako duplikování některých momentů ságy jako přes kopírovací filmový pás.
Žádné přestřelené okamžiky, po kterých by fanoušci ukamenovali prvního uvaděče na cestě z kina, ve filmu nenajdete, a i když Abrams vystřihl pár příjemných zvratů a musel činit rozhodnutí, která bezpochyby rozdělí příznivce na dva tábory, hraje veskrze na jistotu a nepřipouští výraznější zásahy do nejnovější, nové ani staré trilogie. Šikovně si půjčuje prvky, které působily v minulosti, a aplikuje je do vlastního epického finále. A závěr skutečně velkolepý je, ať už stojí divák na jakékoliv straně barikády. Efekty jsou jako vždy vyladěné k dokonalosti a soundtrack kromě úžasného zážitku připomíná, že filmový svět v notách by byl bez Johna Williamse o několik světelných parseků chudší. I proto sedmaosmdestátiletý skladatel pravděpodobně může čekat další nominace na Oscary. Povedená je i Jedi/Sith mytologie a její hezké zapojení do celého příběhu.
Vzestup Skywalkera je konec, který si Star Wars zasloužily a díky svému vývoji ani jiný dostat nemohly. Na světě by se asi nenašel režisér, který by jednu z nejúspěšnějších sérií v historii od základů překopal. Film funguje na velkém plátně a naplňuje označení blockbuster nejen svým vzezřením, ale i masou lidí, kteří by svůj život nejraději prožili namísto na Zemi v pouštích planety Tatooine. Oni budou těmi, kteří se devátou epizodou budou ještě dlouho zabývat (ať už v dobrém nebo špatném), a ti ostatní, Hvězdnými válkami nepolíbení, stejně asi do kin nedorazí. Neměli by na to Sílu.
