Čeští designéři bývají často více doceněni v zahraničí než doma, říká sklářka Marieta Tedenacová

Marieta Tedenacová studuje sklo v ateliéru Ronyho Plesla na pražské UMPRUM. Na její tvorbu lze nahlížet jako na prostor, který nemá hranice a v němž se snoubí design a volné umění v jedinečných situacích.

Kombinuje přitom různé materiály, technologie i inovace s těmi nejklasičtějšími odkazy sklářství. Nepoužívá sklo jako materiál, ale jako nástroj vidění. Pokud objekt alespoň na chvíli umožní divákovi spatřit realitu jinýma očima, pak vrchovatě splnil svůj účel. 

Proč jste se rozhodla pro studium právě tohoto materiálu?

Má cesta ke sklu byla dlouhá a k seznámení s ním došlo teprve před čtyřmi lety. V prvním ročníku studia na UMPRUM jsem se zároveň se sklem věnovala i malbě na Akademii výtvarných umění. Sklo pro mě tehdy bylo něčím zcela novým a naprosto nevyzpytatelným. Zatoužila jsem dozvědět se o tomto materiálu více a prozkoumat jeho hranice. To, že nepocházím ze sklářského prostředí, mi umožňuje hledat sklem vlastní cestu a přístup k tomuto materiálu. Na skle mě baví jeho čtvrtý rozměr – transparentnost, díky níž je materiálem, který vám umožní téměř cokoliv.

 Přemýšlela jste někdy, že byste pracovala s jiným?

Přemýšlení skrze sklo a jeho přirozené vlastnosti někdy paradoxně vede k práci s jinými materiály, i když původně sklo stálo na počátku téměř všech projektů, na nichž jsem pracovala. Oblíbila jsem si především práci s transparentními materiály, které se sklu velmi blíží, pracuji tak např. s polarizačními fóliemi, optickými vlákny či plexisklem. Baví mě i kombinace nových médií a technologií se sklem.

Absolvovala jste stáž ve Spojených státech. Jak se liší způsob výuky, kterým se tam design vyučuje od pražské UMPRUM?

Ateliér skla na Rhode Island School of Design, kde jsem stáž absolvovala, se zabývá sklem z pohledu volného umění. Studenti skla tam mají společný ateliér se sochaři, který je chodbou přímo spojený se sklářskou hutí, kde si mohou sami realizovat své projekty a volně experimentovat. Není tak tedy téměř dne, kdy by studenti odcházeli domů bez popálených rukou. Tento ateliér velice jedinečně propojuje experiment a koncept s řemeslným přístupem ke sklu. Pro práce v tomto ateliéru je konceptuální přístup zcela stěžejní a převažuje nad formou.

Ze série TWOOWT, která bude k vidění na Czech Design Week 2019. Foto: archiv CDW

Ateliér skla na pražské UMPRUM hledá rovnováhu mezi designem a volným uměním, ale podobně jako ateliér v USA ukazuje nové cesty v práci s tímto materiálem. Studenti mají volnou ruku v tom, jakým směrem se ve své tvorbě rozhodnou jít, zda cestou užitého, či volného umění, nebo syntézou obojího. Často tak dochází k tomu, že techniky a principy užitého umění naleznou své uplatnění ve volné tvorbě. UMPRUM inovuje tradiční sklářský přístup k tomuto materiálu. Studenti tu mají navíc i možnost navázat spolupráci s mistry ve sklářském řemesle.

Jak vás stáž v USA obohatila?

Umožnila mi pohled na sklo ve zcela jiném kontextu. Přála jsem si podívat se do země, kde sklo nepodléhá své dlouhé tradici takovým způsobem, jako u nás, se všemi výhodami i nevýhodami, které tato skutečnost přináší. Tradice může být inspirativní, spojená s perfektní znalostí sklářských technologií a špičkovými řemeslníky, které u nás máme a kteří nemají sobě rovných ani ve světovém měřítku. Tradice může ale zároveň svazovat.

Dá se definovat určitý znak českého designu, dle kterého jsou naše výrobky jedinečné?

Český design skla velice specifickým způsobem pracuje s momenty české sklářské tradice (a že je z čeho vybírat!), uplatňuje je novými způsoby a kombinuje je s novými technologiemi. Druhým aspektem je zcela jistě řemeslná kvalita. Ze všech sklářských řemesel je pro naši republiku nejspecifičtější brusičství. Není divu, že řada světových sklářských designérů a výtvarníků jezdí často realizovat své práce do České republiky. Věřím, že pěkný obrázek toho nejaktuálnějšího v českém designu ukáže letošní Czech Design Week.

Jakou pozici mají české designérské produkty ve světě?

Česká republika má řadu šikovných designérů, kteří bývají bohužel mnohdy často více doceněni v zahraničí než doma. Myslím, že z části je to kvůli předsudkům, které u nás vůči sklu panují. Často se setkávám s tím, že se na sklo stále nahlíží jako na materiál výhradně ve službách užitého umění. Navíc jsme zvyklí na určitou kvalitu skla a považujeme ji za běžnou. To v zahraničí není standardní.

Narcissus Vases, 2018, stříbrené, rozbíjené, lepené a malované sklo. Foto: archiv CDW

Co je v současnosti světovým trendem v designu?

Myslím si, že by byla škoda bavit se pouze o trendech, kterým bývá souzena krátká záruční lhůta a které by přestaly platit téměř již v okamžiku, kdy bych skončila s jejich výčtem. Pokud bych měla vytyčit současné fenomény světového designu, jsou to kromě kvalitního řemesla, perfektních proporcí a originality zcela jistě i tendence inovovat jak technologickou, tak materiálovou složku designu ve spolupráci s výzkumem a novými možnostmi, které k tomu dnes existují. To vše ovšem se zachováním tradičního řemeslného odkazu minulosti.

V prosinci budete vystavovat na Czech Design Weeku v Praze. Jaké své výrobky zde budete prezentovat?

Na letošním Czech Design Weeku bude k vidění kolekce váz TWOOWT, která navazuje na mé dlouhodobé zkoumání odrazu jako fenoménu. Vázy jsem vytvořila technologií, s níž dlouhodobě pracuji. Každá z váz je složena ze tří tvarů, které byly jednotlivě vyfouknuty ve sklářské huti. Na vnitřní stříbřenou vázu jsem lepila barevné střepy ze dvou dalších skleněných tvarů, rozbitých kladivem. Ty se v sobě vzájemně odráží a umožňují tak realitě splynout s odrazem a odrazu s realitou.

Je to vaše první účast na události?

Letos mám možnost účastnit se festivalu podruhé v řadě a jsem za to velmi ráda. Czech Design Week je skvělou platformou k setkání široké veřejnosti s designéry a jedinečným způsobem tak nabízí prostor k diskuzi.

Šestý ročník přehlídky Czech Design Week se uskuteční v termínu od 12. do 15. prosince. Studenti a učitelé mají letos vstup zdarma. 

Foto: archiv umělkyně