Rudá volávka přes kopírák. Bessonova Anna je sympatickým špionážním filmem, bohužel bez špetky fantazie
Francouzský režisér a scenárista Luc Besson přišel se svojí další klasikou. Ne snad, že by špionážní snímky byly jeho parketa, ale styl zpracování rozhodně. Nemilým nešvarem tohoto tvůrce totiž je vzít velmi zajímavý příběh s potenciálem, dát mu krásný vizuál, ale přesto v něm pár věcí pokazit natolik, že se z něj nakonec stane průměrná podívaná.
Stejná je i Anna. Krásná špionka, která rozhazuje sítě na všechny strany, s jediným cílem - získat svobodu, i kdyby jen na pár měsíců. Z feťačky se tak brzy stane hvězda ruské KGB, uznávaná modelka i elitní zabiják. Pokud si vyměníte pár detailů, příběh vám až nápadně připomene více jak rok starou Rudou volavku. A bude vám ji připomínat celé dvě hodiny. Nebo spíš na ni budete nostalgicky vzpomínat.
Tři roky vzad, šest měsíců vpřed
Naneštěstí jeho vyprávění je ale daleko víc těžkopádné. Besson neustále přeskakuje mezi měsíci a roky. Časté smyčky, které mají pravděpodobně film oživit, mu ale naopak dodávají na nepřehlednosti.
Zprvu je toto až knížní vyprávění zajímavé. Po půlce snímku ale kvůli nim začne divák za každým rohem paranoidně vidět zádrhel. A většinou se bohužel trefí, takže sám sebe v téhle vnitřní hře připraví hned o několik nečekaných odhalení.
Vyzdvihnout je naopak potřeba herecký um Sashy Luss. Dvojrole modelky/špionky je jí šitá na míru. Zvládá zahrát i náročnější party, ve kterých je "její" Anna hnaná až na pokraj sil. S lhostejností sobě vlastní ale nepohrdne ani přehlídkovými moly nebo uřezáváním prstů v podvazkovém pásu. Zdatně jí ale sekunduje i Helen Mirren v roli proradné velitelky KGB.
Vcelku je ale Anna poklidnou špionážní podívanou, která se vydává za akční film. Akce je v ní ale pomálu, spíše se diváci dočkají intrik, krádeží a svádění. Nemůže nabídnout nic, co by fanoušci tohoto žánru už neviděli, přesto je nejspíš neurazí. Ostatně kdy také urazí krásná žena se dvěma pistolemi u pasu?
