Ani napočtvté neztratil Příběh hraček punc kvality. Na jezdícím skunkovi přiváží dávku zábavy, dojetí i špetku dospěláckého existencionalismu
Walt Disney rozhodně patří mezi nejúspěšnější filmová studia všech dob a většině jeho pohádek se nemohou rovnat žádné jiné. Dokazují to desítky nezapomenutelných příběhů, které vychovaly několik generací. A jedním z nich je i Příběh hraček založený na jediné premise - hračky jsou živé a existují proto, aby se staraly o své děti.
A tahle jediná myšlenka stačila k tomu, aby před dvaceti čtyřmi lety vznikl snímek, díky kterému mohou nejen ratolesti věřit jednoduše na kouzla. Do malého dobrodružství Andyho a jeho hraček, mezi které patří kovboj Woody, Buzz Rakeťák, jezevčík Slinky nebo bojácný Rex, se totiž dokázal vžít každý.
Zřejmě proto následovaly další dvě neméně zdařilá pokračování a do rodinky se přidal například i koník Bulík nebo kovbojka Jessie. Každý z nich zapadl přesně na předem vyhrazené místo, o kterém diváci ani nevěděli. Bez nich bychom si ale dnes nedokázali Příběh hraček představit. A toho se tvůrci drželi i při natáčení čtvrtého dílu.
Milovaná vidlička
V něm se všechny hračky dostanou k dalšímu dítěti, holčičce Bonnie. Woody už ale není nejoblíbenější hračka, a tak si najde jinou úlohu. Musí se postarat o náladového a nechápavého Vidlíka, kterého si Bonnie vyrobila z odpadu a má ho nade vše ráda. Péče o něj ale není snadná, jelikož neustále utíká do podle něj hebkých a bezpečných košů na odpadky. A tak začíná dobrodružství, ve kterém se hračky proletí vzduchem, projedou na skunkovi i zjistí, jaký je život ztracenců.
Toy Story 4 má hned několik nových postav k pomilování. Jednou z nich je právě Vidlík, jehož jediným cílem je utéct zpět do odpadků. Tím to ale nekončí. Během vyprávění se seznámíte i s prťavou poručnicí Hihňou nebo plyšovým králíkem a kuřetem ze střelnice. Ti všichni dokážou vykouzlit úsměv na tváři inteligentním dětským humorem bez prdíků či krkání.
Kultovní klasika
Nepřijdete ale ani o lovestory mezi Woodym a Pastýřkou, pořádného záporáka s propracovanou psychologií postavy v podobě panenky Gábinky a ani o staré známé (ti by si možná jen vedle nových tváří zasloužili trochu víc místa, aby nepůsobili tak upozaděně). Ačkoli je Příběh hraček animovaný, má prostě vše, co dělá film filmem.
Navíc je založený na lehce pochopitelném, ale přesto hlubokém příběhu, nad kterým se musí zamyslet i dospělý. Každá hračka totiž jednou musí dosloužit, když její majitel či majitelka vyroste. A stejně jako dospívají postavy ve snímku a mění se myšlení některých hraček, tak roste i samotný Příběh. Najednou z něj není jen pohádka, která má poučit malé diváky o tom, že mají o hračky pečovat. Stalo se z něj i hlubší zamyšlení s existenionálním nádechem.
Spletenec těchto kvalit i po více jak dvou desetiletích vytváří z Příběhu hraček kultovní ságu, která patří mezi to nejlepší, co studio Walt Disney vytvořilo. A je třeba mu smeknout pomyslný kovbojský klobouk za to, že se od svých zavedených pořádků neodchýlilo ani ve čtvrtém pokračování. Není totiž uměle prodlužovaným příběhem, ale klasikou, která nikdy neomrzí. Stejně jako oblíbené hračky z dětství, na které nezapomenete ani ve stáří.
