Nové Zrození Planety opic
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem na Planetě opic „vyrostl“. Nemyslím tím teď tu planetu, ale skvělé Schaffnerovo sci-fi ze sedmdesátých let. Málokoho totiž nepřesvědčil výkon Charlton Hestona nebo na svou dobu fascinující masky samotných opic. K tomu všemu nevšední děj a deprimující konec, který Planetu opic vryl neodmyslitelně do hlavy nejednoho diváka. Právě proto jak bylo toto sci-fi skvělé a jak špatné byly další pokračování (včetně nedávného remakeu z roku 2001), jsem byl připraven na nejhorší a skepticky jsem očekával průšvih.
Trapná chvíle, kdy bych měl nutkání respektovat klasiku a odejít ze sálu však nepřišla. Ba naopak, seděl jsem celých 105 minut zanořený v sedadle a užíval si. Ono se to tak trochu dalo předpokládat, zvláště, když si hlavní lidskou roli střihl James Franco (127 hodin), pod vykreslením opic a triků se podepsala Weta Digital (Avatar) a na nasnímání “motion capture” hlavního hrdiny šimpanze Caesara byl přizván Andy Serkis (Glum, King Kong…).
Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Pořekadlo, které v tomto příběhu platí ukázkově. Will Rodman (James Franco) je vědec ve společnosti, která vyvíjí nový lék proti Alzhaimerově nemoci. Nové prototypy zde testují na šimpanzích. Slibný výzkum se však zadrhává kvůli nežádoucím vedlejším účinkům. Will opouští společnost a odchází pečovat o svého nemocného otce (John Lithgow), který trpý právě „Alzhaimerem“. Domu však neodchází sám, tajně ukrývá šimpanzí mládě, Caesara, jehož matka zemřela při Willových pokusech. U Caesara se postupně projevuje vysoká inteligence, za niž může působení Willova léku.
S tím, jak Ceasar vyrůstá, se postupně stává hlavním hrdinou filmu. Jsme svědky jeho zavření do opičího „blázince“, kde ještě pod lidským vlivem trpí mezi ostatními „vězni“. Zde si Caesar postupně uvědomuje, kam vlastně patří. Pomocí své inteligence vymyslí důmyslný plán. Osvobodí a spojí ostatní opice v celém San Franciscu. Využije k tomu nově vyráběný lék, který je mezitím ve Willově bývalé společnosti vyvíjen. Lék má však nedozírné vedlejší účinky, o kterých se má lidstvo teprve dovědět (zajímavě znázorněné v závěrečných titulcích)...
Zrození Planety opic je jasným blockbusterem roku a pro milovníky tohoto žánru to bude jistě příjemné překvapení. Ostatní uvidí zajímavě pojatý akční (v první části i dost romantický) sci-fi film, při kterém se rozhodně nebudou nudit. Myšlenka natočit tento remake z pohledu šimpanzího hrdiny je jednoduše geniální a divákovi tak umožní vidět svět z jiné perspektivy. (Sám jsem si ani neuvědomil, kdy přesně jsem ve filmu začal fandit opicím.)
Ano, i v Zrození Planety opic není vše úplně dokonalé. Některé dějové zvraty nebo filmové záběry (množství opic) úplně nesedí, ale celek působí skvěle, dojemně i stísněně. A tak to u této Planety přeci má být! Osobně řadím film po bok temných remakeů Nolanova Batmana a doufám, že tvůrci podobně dobře oživí i další "opičí" pokračování. Dveře si pro to rozhodně nechali otevřené.
