Sobotní program na Inverzi nabídl spoustu poezie i hudebních chuťovek
Literární program začal čtením jednoho ze členů Post-hudby Dominika Zezuly, který návštěvníkům představil úryvky ze své sbírky Hory jsou daleko, ale my jsme tady. Představil také několik needitovaných nových textů ze sbírky, která by měla vyjít příští rok. Svými texty na něj navázal opavský autor Ondřej Hložek. Pro svou sbírku Trautes heim (Roztomilý domov) si jako předlohu vybral opavskou vilu Hanse Kalitty, která svým tvarem připomíná motýlí křídla. „Je to o tom, jaké to je, když někdo chybí. Manžel, manželka, rodič, dítě. Vztahy mezi slovy jsou stejně křehké jako motýlí křídla, tak snad se mi tu nerozbrečíte.“
Fungování nezávislých nakladatelství
Představil se také Martin Kavka s projektem Čeština 2.0, která vloni vyšla i v knižní podobě pod názvem Hacknutá Čeština. Jde o slovník nových slov, které uživatelé vkládají přes webovou stránku. Návštěvníkům tak vysvětlil výrazy jako drncálnice (dálnice), půlpivo (malé pivo) či čínvestice (čínské investice). Představila se i Johana Fundová s projektem Pure devadesátky.
Martin Kavka a Čeština 2.0
Bukowski a Forman
Bob Hýsek představil tvorbu Charlese Bukowského tak, jak ji určitě nikdo z návštěvníků nečekal. Básně pronesené se silným prajzským dialektem prokládal skutečnostmi ze jeho života: „A basničky moje milovane, basničky moje trapne až to bolí, maju novy smysel a humanitarni využiti. Bo poezie ve válce ví, kaj patří.“ Po svérázné poezii Bukowského se představil Jan Novák s ukázkou z knihy Za vodou. V diskuzi mluvil zejména o spolupráci s Milošem Formanem, a zmínil i to, jak se dostal k psaní jeho biografie.
Bob Hýsek představil dílo Charlese Bukowského
SLAM!
Exhibice ve slam poetry představila stejně jako minulý rok špičku české scény. Letos ovšem opustila prostor stanu a přesunula se pod širé nebe. Návštěvníkům se představilo celkem šest vystupujících, kteří publiku prezentovali své texty za bodovou úplatu.
Jednička připadla Kláře, slamerce z Plzně, která přednesla slam o životě ve stereotypu, navíc celý ve druhé osobě. „Sníš. Zvoní. Posuneš. Zvoní. Posuneš. Zvoní.“ Dvojku si vylosoval improvizátor Daniel Kunz. „A jak šifra mého jména praví, jsem Krajský Úřad Národního Zdraví.“ S tématem duševního zdraví se potýkal i ve svém textu, jelikož mu publikum nahodilo slovo psycholog.
Dr. Filipitch s číslem tři navázal na Klářin slam o útěku z korporátu textem (Ne)viditelná muka trhu. Textem předával trápení se skvělou gradací, která vyústila v křičení vlastního jména. „Kdo nemá kolem svého jména hromadu písmen, jako by nebyl, Filipe!“
Jirka, Tim a Mišo
Čtyřku si vylosoval olomoucký prodavač designových rakví Jirka Juráň, který navázal na Kunze. Divákům nabídl různé pohledy na to, jak se zbavit deprese. S číslem pět předstoupil Tim Postovit, který se mimo slam věnuje také pořádání autorských čtení. Na slamové scéně se objevil poměrně nedávno, ale svými texty se mu již několikrát podařilo si podmanit publikum. „Následující slam je výcucem z toho, co jsem viděl a zažil při humanitární akci v Íráku.“
Šestka připadla jedinému slovenskému vystupujícímu, Miškovi Krakovskému. Začal klasicky „Ahojte, kamarati,“ a pokračoval čtením seřazených poznámek v telefonu. „Nie som učebnica, neber si zo mňa príklad, a tu by som to ukončil.“ A tím ukončil i celé první kolo.
Po sečtení bodů z obou kol se jako třetí umístíl Mišo, o bod jej předběhl Dr. Filipitch a pomyslný vavřínový věnec si nasadil Jirka Juráň. Během venkovní exhibice probíhalo ve velkém sále čtení Josefa Pánka a diskuze s Tomášem Baldýnským.
Zatímco se ve venkovním prostoru představila Bára Zmeková, ve velkém sále se vystřídali čtyři představitelé literární skupiny Harakiri Czurakami, kteří během hodiny obohatili naplněný sál několika povídkami a básněmi. Publikum během čtení propukalo v nekontrolovatelný smích, který způsobila kombinace trefně zvolených témat s přednesem. O skvělou večerní party postarali 1flfsoap a François Svalis.
Foto: Anežka Gavendová
