Divadlo Na Fidlovačce roztančil rock'n'roll. Šakalí léta jsou ale jen slabší nápodobou skvělého filmu
Divadlo Na Fidlovačce vyslalo do světa muzikál Šakalí léta podle slavného filmu Jana Hřebejka z roku 1993. Známý filmový muzikál na motivy povídek Petra Šabacha se odehrává v roce 1957 a vypráví o dejvické partě puberťáků pod vedením číšníka Edy zamilovaného do Aleny, která žije s tátou policajtem a mladším bratrem Kšandou. Do socialistické šedi přijíždí Bejby. Hraje na kytaru, zpívá anglicky, nosí červené boty a hlavně ukazuje, že nemusíte jen splývat s davem.
Uvedení muzikálu na Fidlovačce slibovalo svěží pohled očima mladé generace. Režie a dramaturgie se ujali studenti DAMU Adam Skala a Kamila Krbcová. Podle svých slov se tvůrci pokusili najít paralely mezi tehdejší a dnešní společností a především zdůraznit a více rozehrát mladé postavy. Vedle replik známých z filmu inscenátoři přidali nové dialogy, čímž se snažili docílit divadelnějšího a komičtějšího textu.
Nutno říct, že ač je záměr chvályhodný, nepodařilo se jej dotáhnout do konce. Mladším postavám se sice dostalo více prostoru, jejich touha po svobodě je však zvýrazněna především hysterickými výlevy na své rodiče či kamarády. Ve výsledku jsou tedy spíše akorát mnohem méně sympatické než ve filmu. Co se týče přidané komiky, jedná se většinou o zbytečně doslovné a nedotažené vtipy (například bodyguard, kterému se říká gorila, má doslova masku gorily a chová se tak). Ostatní více méně vychází z filmu, jednotlivé situace ale postrádají gradaci a působí jako poslepované scénky.
Hereckému obsazení vévodí dvojice Marek Lambora jako Bejby a Aneta Krejčíková v roli Milady. Oba nejen výborně vypadají, ale jsou i skvělí herci a zpěváci. Ostatní členové ansámblu jsou oproti nim nevýrazní a nutno říct, že i pěvecky nedokonalí. Hudební čísla tedy zachraňuje především tanečně sehraná company, která předvedla dobrou choreografii Ivany Hannichové ve skvělých kostýmech Evy Justichové.
Pozitivem je rozhodně také jednoduchá, ale naprosto funkční scéna Terezy Gsölhoferové, kterou tvoří garážová vrata. Taneční scény však zbytečně doplňovala projekce filmu, která s ním akorát kontraproduktivně nabízela srovnání.
Šakalí léta v Divadle Na Fidlovačce nevynikají ani obsazením, ani režijním provedením. Snahy o paralely se současností či rozehrání mladších postav zůstaly v rovině experimentů. Výsledkem je tedy pouze slabší napodobenina výborného filmu.
