La Película: Hledá se Oscar není pro běžného diváka. Statická kamera a suchý humor ale i otrlejší jedince zabaví jenom v první polovině
Do svého filmového života vás pouští Oscar Peyrou, přední španělský kulturní žurnalista a předseda Španělské asociace filmových kritiků. Muž, který opustil manželku kvůli mladší milence. Jeho bývalá žena ale poté onemocněla a zemřela. Žije v malém madridském bytě a jeho jediným vyžitím jsou filmové festivaly. Nejezdí se tam ale koukat na filmy, říká dokonce, že kvalitu snímků člověk pozná z názvu a plakátu, chodí tam hledat sám sebe.
Divákovi se tak skýtá zvláštní statický pohled na poslepované úryvky ze světa filmového kritika. Nuda v malém bytě se střídá s koupáním v moři na festivalech a rozhovory pro nejrůznější média. Propojeny jsou jen obrazem, žádného vypravěče ani vysvětlivky nehledejte. A skutečně to ze začátku funguje.
Oscar na nás z plátna střílí jeden suchý vtip za druhým. Chvíli ho máme tendenci litovat, pak zase nesnášet. Postupně začneme chápat jeho frustrace i radosti. A přesně v momentě, kdy divák Oscara najde, ho přestane bavit sledovat stále stejný rytmus jeho života.
Realita nebo fikce?
Rozpory ale nemusíme hledat jen mezi jednotlivými polovinami filmu. Oficiálně je totiž snímek prezentován jako dokument, ale spíš balancuje na hraně mezi dokumentem a mockumentem. Spoustu zážitků například režisér Guerra vynechává (i když záběr ze sprchy byl nejen pro Oscara velmi osvěžující vsuvkou.) Některé, jako spánek v křesle, zase nejspíš s hlavním protagonistou nahrál. Poupravil tak vlastní život a záběrům před sebou vlastně nemůže nikdo věřit. Částečně si tak Peyrou nejspíš zahrál jednu z verzí sama sebe.
Hledá se Oscar tedy rozhodně nehledá klasického diváka. V první polovině ho docení zejména milovníci netradičního snímaní a suchého humoru. Největší přednosti filmu ale bohužel dokážou bavit jen chvíli. A tak v druhé polovině spíše než Oscara divák hledá hodinky, aby zjistil, jak dlouho ještě svérázný filmový recenzent na plátně bude pátrat po svém já.
