Dech ikon, řeč meditace. Museum Kampa představuje tvorbu Jiřího Valenty, který emigroval v roce 1968
Výtvarnou tvorbu Jiřího Valenty (1936 – 1991) si aktuálně můžete prohlédnout v prostorách Konírny Musea Kampa. Kromě rozměrných obrazů, zapůjčených převážně z větších galerií, jsou ke zhlédnutí i menší a výrazově jemnější papírové koláže a kvaše ze soukromé sbírky umělcových přátel Jana a Sofie Koblasových.
Portrét Zvěstování a Portrét situace III. Foto archiv autorky
Stejně jako musel být život v emigraci těžký a náročný, křehký i osamělý, působí tak i vystavené Valentovo dílo, ač zčásti vytvořené ještě před okupací. Výtvarník jako by se, někdy jemně a jindy zuřivě, dotýkal lidí, vzpomínek na ně a dokonce jejich vnitřního světa a toho, co jej přesahuje. Obrazy proto působí až znepokojivě, a to nejen svým názvem a tematikou, ale i účinkem připomínají některé středověké votivní desky.
Pohled na zákoutí Konírny. Foto archiv autorky
Výstava mapuje celý poslední úsek autorovy malířské tvorby. Ten se totiž sám o své vůli rozhodl v roce 1977 s malováním zcela přestat a přesedlat na fotografii. Jan Koblasa k tomuto razantnímu obratu ve svém posmrtném dopise příteli Jiřímu Valentovi napsal:
"...dlouho jsem se pokoušel tě znovu přemluvit k malbě
avšak tvůj postoj byl neoblomný jistě´s měl pravdu
tu svou jedinečnou zarputilou pravdu."
Do první dubnové neděle máte příležitost sami posoudit, nakolik je škoda, že výtvarník opustil malbu už třináct let před svou smrtí, a kolik nám toho může dát umělecká výpověď starší více než čtyřicet let.
Souběžně s výstavou Jiřího Valenty byla otevřena i expozice výtvarníka Vladislava Mirvalda (do 10. března) a také skláře a malíře Vladimíra Kopeckého (do 2. června).
Antonín Málek, Jiří Valenta a Jan Koblasa v Kielu, 1971. Foto archiv Jiřího Valenty a Antonína Málka
