Hledání poetiky v Topičově salonu
Někteří lidé mají pocit, že estetika a hledání poetičnosti patří do starého železa. Salon české fotografie je důkazem toho, že více současným autorům chybí a pokouší se ji nalézt skrze „skleněné oko“.
Desítku současných i již zesnulých fotografů vystavujících v pražské galerii, kteří jsou více či méně stylově i žánrově rozdílní, spojuje nostalgický vztah k „matce měst“. Až na výjimky černobílé nebo sépiové snímky nemají nános přehnaného patosu, nejsou prvoplánově líbivé – nejsou však ani dokumentární. Reflektují bystré postřehy autorů pro nepatrné detaily, které v dnešní zrychlené době skoro nestačíme vnímat. Tu rozvěšené prádlo blízko oprýskané barokní zdi, jinde jakýsi neplánovaný „sněm“ odložených pytlů s odpadky na ulici v centru.
© Assem Al-Sabban – Prague History. Foto archiv Salon české fotografie
Kromě českých prezentuje výběr i dvě zahraniční jména. Původem slovenský fotograf Robert Vano na výstavě nepokrytě obdivuje malebnost české metropole, přesto se mu i sem vloudilo pár dekadentních aktů a půvabných portrétů krásných žen.
Odlišná je tvorba saudskoarabského autora Assema Al-Sabbana, zdánlivě evokující složité ilustrace. Výjevy z tramvajových zastávek, nádraží či orloje se velice zřetelně, a přesto nenásilně prolínají se siluetami historických domů, trakčního vedení i reklamních poutačů.
Zcela jiným směrem se vydává Nina Šmídek. U této pozoruhodné fotografky si nelze nevšimnout značného vlivu, který na ni měly tajemné obrazy pražských zákoutí od Jakuba Schikanedera – nejpatrněji to je vidět na snímcích Úsvit na mostě a Na dušičky.
Výstava prezentuje i fotografie nepříliš související s ústředním motivem pohledů na Prahu a momentek běžného života v metropoli. Nabízí třeba abstraktní záběry Reného Hraly nebo avantgardní díla Jaroslava Rösslera. Navzdory tomu jejich tvorba celkovou náladu a tón výstavy nenarušuje, ale naopak ji podtrhuje.
© Ferdinand Bučina – Kuličky. Foto archiv Salon české fotografie
