Čtvrtý den LFŠ: Srdce lásky
„Tento film možná patří více do galerie než na filmové plátno. A také je to možná nejlepší artový romantický film, který kdy ve svém životě uvidíte. Scénář napsal výborný Robert Bolesto, také autor scénářů k filmům Poslední rodina nebo Vábení sirén, jež Filmovka uvedla v minulém roce,“ uvedl polský filmový kritik před začátkem snímku.
Společný život Zuzanny a Wojciecha je jako na houpačce. Už před jejich prvním setkáním byli oba naprosto výjimeční, vyčnívající z davu. Když se poznali, bylo okamžitě jasné, že k sobě patří. Jenže jejich povahy jsou si tak podobné, až se soužití někdy stává neúnosným. Navíc se oba pohybují ve stejné profesi, živí se uměním.
Ona je sebevědomá, kreativní a krásná svou jinakostí, kterou si moc dobře uvědomuje a udělá z ní svou největší přednost. Nejen to, je dominantní a má svou hlavu, stejně jako její přítel. Navzájem se ale hluboce milují. A stejně tak hluboce se v jistých chvílích i nenávidí. Celý jejich vztah je vlastně jedná velká performance. Umění pro ně není ani tak práce, která nikdy nekončí, jako spíš životní styl. Inspirují se všude, třeba i při nákupu lamp do bytu.
Postavy nakonec nejsou tak prvoplánové, jak by se mohlo zdát. I přes to, že Zuzanna vypadá spokojená sama se sebou, v některých chvílích se ukazuje opak – nejistota a přehnaná žárlivost. Uvnitř je křehkou bytostí, i tak je to stále velmi silná osobnost. Jde si za svým, do všeho se ponoří a ke všemu dokáže zaujmout stanovisko. Herečka Justyna Wasilewska její ztvárnění zvládla se vší parádou a především elegancí a Jacek Poniedziałek v roli Wojciecha jí byl rovnocenným partnerem.
Umělec je nucen se vyjadřovat vším. Oblékáním, jednáním, hádkami, sexem, tancem. A není z toho úniku. Umění je v případě těchto dvou bytostí jejich život a jeho zachycení se povedlo. Nejen díky kameře je divák vtažen do nevšedních dnů, které ve filmu ocení, ale ve skutečnosti by je asi prožívat nechtěl. Hudbu si vzal na starost samotný Wojciech Bąkowski.
Fotografie: archiv LFŠ
