Druhá Mamma Mia není úplné Waterloo, ale Dancing Queen se z ní také nestala
Před deseti lety přivedla Phyllida Johnsonová k životu muzikál, který se pro mnohé stal příjemnou oddychovkou a pro jiné tzv. guilty pleasure. Mamma Mia v čele s Meryl Streepovou znovu přivedla k životu ABBU a její roztančený rytmus nabil příběh natolik, že mu byli mnozí schopni odpustit i triviální příběh. Znovu, tentokrát bez Meryl, ale s Cher, už to ale nejde.
Look into his angeleyes…
Donna zemřela, všichni blízcí po ní truchlí a její dcera Sophie se rozhodne na její památku opravit hotel a na slavnostní otvírání pozve všechny známé. V průběhu oslav vzpomíná na matku a na to, jak se seznámila na stejném ostrově s jejími třemi otci. A záhy se ocitáme opět v Řecku, tentokrát ale s mladou Donnou, jejím Dynamem a třemi krasavci k pohledání. Jak tohle dopadlo, všichni víme, je na čase se ale dozvědět, co bylo předtím.
One of us
Prolínání nejrůznějších pasáží ze života téhle ztřeštěné rodiny je vcelku zdařilé. Někde kvůli němu sice vypadne informace, která by sice diváky zajímala, třeba kde se ztratil mladý Jerry, ale za zvuků ABBY se na takové drobnosti zapomíná celkem snadno. Horší je, že z celého dvouhodinového pokračování se divák nedozvídá téměř nic nového. Že se Donna jako mladá trochu spustila a díky tomu má její dcera tři otce, už jsme přece věděli, že? To, co by diváky zajímalo nyní, tedy jak se Donna seznámila hned se třemi nápadníky, je ale bohužel jen naznačené, ve vyprávění se tvůrci nikdy nedostanou pod povrch, a tak nakonec nevíme v podstatě nic.
Thank you for the music
Ani pro scény, které se odehrávají v současnosti, si scénárista a režisér Ol Parker nevymyslel nic zajímavého nebo snad propracovaného. Nejjednodušší možná varianta zvítězila, Sophie vzpomíná a jinak se vlastně nic neděje. Kdyby se na konci neobjevila do vyprávění uměle našroubovaná Cher, nikdo by si těchto záběrů snad ani nevšiml. Navíc i tady se ve scénáři objevuje spousta zbytečných scén, například proč se Sophie pohádá se Skyem, když to pro děj jinak není vůbec podstatné? Ještěže to celé mohou tvůrci obejít jedním pěkným Waterloo nebo Dancing Queen a několika vtipy (které jsou mnohdy překvapivě opravdu zábavné) a na filmové nedokonalosti se dá pozapomenout, ale ne úplně.
Jediné, co tedy snímek drží nad průzračně modrým mořem, je ABBA a herecké obsazení. Jak známé tváře, tak jejich mladší verze dokážou upoutat divákovu pozornost a připomenout mu, že se nedívá na za sebe sestříhané nové videoklipy ABBY, ale na muzikál. Možná je škoda, že Ol Parker nedal více možností vyniknout starým známým, kteří se před dekádou podíleli na tom, že i snímek bez příběhu bez větší námahy plul poklidně na hladině a občas díky nim i poletoval nad ní.
The king has lost his crown
Nová Mamma Mia je důkazem toho, že pouze na úspěšné značce se stavět nedá. A že zrovna tenhle muzikál jich měl hned od začátku mnoho - úspěšnou švédskou skupinou a její energií nabité hity, herecké obsazení, krásné lokace. I když i nadále Donnin příběh přináší dobrou náladu a občas i smích, tentokrát nejde odhlédnout od okatě poslepovaného scénáře i příběhu. Jednoduše Mamma Mia: Here We Go Again neznamená žádné Waterloo, ale ani Dancing Queen. Možná, že to celé je prostě jenom o Money, Money, Money. Příště snad bude mít příběh víc Dance a Lovers, abychom o třetím díle mohli říct, že She’s My Kind of Girl.
