Matěj Novák: Oceán je nádherná knížka, která se píše pokaždé, co do ní vstoupíš (rozhovor)
S Matějem Novákem jsme se sešli v Kině Lucerna chvíli poté, co za bouřlivého aplausu skončila pražská premiéra surfového dokumentu No Wave Back, jehož hlavním hrdinou je právě Matěj. Recenzi na snímek No Wave Back si přečtěte zde.
Většina činností nebývá na svých začátcích vůbec lehká. Jak to je u surfování? Byly začátky těžké?
Nejen začátky, ono je to těžké pořád. Je to totiž sport, který se nedá dělat v Česku. Musíš ho jezdit dělat někam jinam. A taky tomu musíš obětovat strašně moc věcí. Například nevídám svoje kamarády tak často, jak bych chtěl, protože nemám tolik peněz na to, abych lítal každý týden do Čech. Bere to spoustu peněz a spoustu času, ale zatím mi to za to stojí.
Štáb dokumentu No Wave Back
A co holky v tomhle sportu? Surfují vůbec holky?
Holky surfujou a musím říct, že v profesionálním surfingu udělaly hrozný progres. Tak pět let zpátky se na to dalo koukat, ale nebylo to nic hezkého, nebylo to srovnatelné s mužským surfingem. Ale za těch pět let se ženský surfing na špičkové úrovni fakt hodně profesionalizoval a teď holky jezdí perfektně.
V Česku je nějaká komunita surfařů, proto mě zaráží, že si opravdu zatím nikdo netroufl na big wave. Nebo ty jsi byl první v tom, že jsi to zkusil a zvládl to, a ostatní ne?
Já si myslím, že jsem dost tvrdohlavý na to, abych tohle zvládnul. To je jedna věc a druhá věc, že já vlastně nevím, jestli to někdo dříve zkusil. Třeba jo, ale nemyslím si to, protože ta cesta k tomu je opravdu složitá a je to prostě disciplína. Člověk musí trénovat hodně fyzicky, musí dbát na mentální přípravu, musí začít přemýšlet nad tím, co jí a tak. Nesmí pít alkohol, což je samozřejmě hrozně velký problém, když máte surfový barák. Za mnou tam jezdilo spousta kámošů a já jsem si s nimi dal maximálně jednu skleničku bílého a tím jsem skončil. Měl jsem třeba jednu flašku bílého na týden. Ten alkohol v tom výkonu dělá fakt hodně.
Co bys řekl, že je na tom to nejtěžší?
No, těžké je se se k těm vlnám vůbec dostat. To není tak, že by sis vzala prkno a někam si vypádlovala a mohla jezdit big wave. Je to daleko složitější než normální surfing nejen po té stránce organizační, ale i po té stránce exekutivní. Myslím, že nikdo k tomu u nás nebyl moc blízko. Nechci úplně říkat, že jsem byl první, ale vypadá to tak.
No Wave Back
Můžeš nám vysvětlit, kdy můžeš vlnu označit za big wave?
Obecně se tak označují vlny, které jsou větší než šest metrů. Ta vlna ve filmu je big wave už jen z té podstaty, že se tam dělá opravdu jen málokdy, během toho největšího příboje, který míří na pobřeží. V té mase vody to nejsi schopná rozpádlovat na nějakém malém prkně, potřebuješ skůtr, který tě natáhne dovnitř, nebo speciální prkna, které se nazývají guny.
První kroky big wave surfaře a cesta za vzácnou vlnou La Verdad
Kdy vlastně přišel ten moment, kdy sis řekl: „Jo půjdu do toho, zkusím to.“
Ten moment přišel někdy minulý rok na podzim. Začal jsem obepisovat lidi ve Španělsku, kteří tu vlnu jezdí, jestli by mi neporadili, jak se tam dostat. Samozřejmě mě měli všichni za úplného blázna. Tak mi nějak radili, ale spíše si ze mě dělali srandu – začni plavat, začni běhat, nech si udělat prkno – pak se možná budeme bavit o něčem dalším. A mysleli si, že si z nich dělám srandu. Až postupem času začali vidět, že to beru fakt vážně. Nakonec jsme se viděli na skútrech a jeli jsme na tu vlnu spolu.
Surfování ti dá jinou perspektivu na svět, který je okolo tebe.
Zažili jste během natáčení nebo i během tréninku nějaký velký fuck-up, kdy sis řekl, že se na to vykašleš, že to za to nestojí?
Já nejsem typ člověka, který by se moc vzdával. Těch různých fuck-upů byla spousta, a to nemyslím se štábem, protože kluci odvedli fakt precizní práci. Musím říct, že ten film je opravdu vydřený. Jestli ti připadalo, že tam foukalo, pršelo a občas to bylo drsný, tak ti to tak nepřipadá, ale opravdu to tak bylo.
Spíše tam byly fuck-upy v osobním životě a v byznysových věcech. Chvilku jsem nevěděl, jestli se ze Španělska neodstěhuju, a ten film nedotočíme, protože už tam nebudu a nebudu mít kde bydlet. Naštěstí se všechno v dobré otočilo a zabojoval jsem. Mě to vždycky tak trochu nakoplo, když přišly nějaké slabší chvilky, kdy jsem si třeba říkal, že je to už v totálních sračkách. A taky se naštěstí vždycky našli lidi, kteří mě podrželi.
Surfování jako nový pohled na svět i životní styl
No Wave Back
Co pro tebe surfování znamená? V čem podle tebe tkví kouzlo toho sportu?
Surfování mě začalo bavit, protože ti dá jinou perspektivu na svět, který je okolo tebe. My jsme suchozemci, takže neznáme ten pohled z vody, a ten byl pro mě něčím unikátní. Pobyt na prkně mi přišel jako hrozná svoboda. Jsi jen ty a prkno. Při surfování nepotřebuješ nic jiného.
Postupem času mě začal bavit oceán jak celek. Surfing mě navedl na takovou cestu watermana (vodního muže, pozn. red.). Chci v oceánu strávit spoustu času. Teď bych hrozně rád začal třeba plachtit. To musí být úžasný pocit. Sice jsou to takové výstřelky, ale patří to k tomu, že mě ten oceán neskutečně táhne. Ale surfing je pro mě alfa omega.
No Wave Back
Cítíš se líp v oceánu, ve vodě než na souši?
Rozhodně. Cítím se tam více zrelaxovaný. Většinou, když jdu do vody, tak se snažím si to především užít. Každá vlna je jiná, musíš ji odhadnout a přečíst ji. Přijde mi, že oceán je nádherná knížka, která se píše pokaždé, co do ní vstoupíš. Pro mě je to hrozná svoboda. Nechám všechny starosti venku a snažím se žít v přítomném okamžiku ve vodě. Nemyslím na kraviny, co mám za sebou, nebo co mě bude čekat, jestli mám někde nějaký průšvih, jestli mě něco špatného čeká. Užívám si tu vodu.
Takový ten milník pro mě byl, když jsem si nechával dělat prkno.
I ve filmu jde vidět, že to není úplně lehké, teď myslím hlavně tu přípravu na velké vlny. Není to o tom, že si člověk jeden den řekne, pojedu velkou vlnu, a druhý den už ji jede. Jak dlouho si musel trénovat? Co všechno ta příprava obnášela?
Vše začalo asi na podzim minulého roku. Začal jsem trochu běhat, cvičit a dostávat se do kontaktu s těmi lidmi – to bylo důležité, protože od nich jsem mohl dostat nějaké rady. Pak jsem si udělal freedivingový kurz, protože jsem chtěl poznat, jak tělo reaguje a jak to vypadá, když se potopíš. Poznat, co se tam s tebou děje, jak to vypadá, když se nalokáš vody, jestli to je velký nebo malý problém a takové věci. No a pak jsem samozřejmě co nejvíce surfoval, protože to je nejlepší trénink.
Pamatuješ si na nějakou chvíli, během toho tréninku a příprav, kdy sis uvědomil, že už to tvoje rozhodnutí asi nejde vzít zpět?
Takový ten milník pro mě byl, když jsem si nechával dělat prkno. Protože dáš tisíc euro za prkno, pak další peníze za záchrannou vestu a další vybavení, a najednou je v tom strašně moc peněz. Řekl jsem si, že to asi teď těžko půjdu dát na nějaký prodejní server. Takže jsem začal makat daleko víc na fyzičce.
No Wave Back
To bylo přibližně kdy?
Bylo to asi v půlce srpna, a to bylo hodně zlé. V té době mám na surfovém baráku plnou sezónu a všichni, které jsem učil surfovat, si se mnou pak chtěli dát pivo a panáka, být s tebou do dvou, tří do rána vzhůru, a to ty nemůžeš. To tělo by se totiž úplně odvařilo, zvlášť při takovém zápalu. Takže se ještě jednou omlouvám všem, že jsem s vámi nemohl v létě a na podzim kalit, ale doufám, že to pochopíte, až ten film uvidíte.
Co všechno obnášela ta fyzická příprava?
Celý týden jsem cvičil, kromě jednoho dne, kdy jsem si dával menší pauzu. To jsem se obvykle třeba jen protahoval. Jinak jsem běhal šest až deset kilometrů, pak jsem ještě plaval. Snažil jsem se hodně plavat pod vodou, abych se naučil, jak vlastně tělo funguje pod vodou, abych si tam byl jistý. V dynamickém plavání jsem se cíleně přitápěl, pořád jsem hecoval, kolik dám víc, abych si zvykal na pocit, kdy se chceš vynořit, ale ještě nemůžeš. Pak jsem cvičil nějakou powerjógu a udělat jsem si speciální cvičení, které mi na to přišlo dobré.
Za svůj největší životní úspěch beru to, že neuhýbám před výzvami.
Měl si s blížícím se dnem D strach? Ve filmu cítíme, jak atmosféra graduje, je tam to napětí a očekávání, jak to dopadne. Ale jak se cítil ty?
Myslím, že strach je lidský pud, který mi mnohokrát zachránil život. Já bych to ale definoval spíše jako respekt z vln a ze síly oceánu, ale není to takový ten panický strach. Kdybych měl panický strach, tak tam nemůžu být. To tělo mě nebude poslouchat. Musel jsem být pořád koncentrovaný. Podle mě je ten respekt hrozně důležitá věc, o kterou když přijdeš, tak jsi jednou nohou v hrobě. Ale je taky důležité si zachovávat pozitivní mysl.
No Wave Back
Jaké byly tvoje první pocity, když sis uvědomil, že jsi to opravdu zvládl?
Tohle se stalo v ten moment, kdy jsem sjel tu první vlnu. Když jsem z ní vyjel, tak to bylo ten pocit jakože „that’s it.“ Tohle si udělal, to je ono. To je to, proč si teď tři čtvrtě roku makal, proč si do toho dal všechny ty peníze. A bylo to nádherný. Byl to jeden z nejhezčích pocitů, který jsem v životě zažil. Vem si svůj nejlepší orgasmus, vynásob ho stokrát, a stejně nedostaneš ani kousek toho, co já. (smích) To je samozřejmě jenom sranda, ale ten pocit byl úžasný. Smál jsem se třeba půl hodiny v kuse.
Rozhodně to není tak, že bych to sjel a pověsil prkno na hřebík a chodil se jen fotit.
Bereš to jako svůj největší dosavadní úspěch v životě?
Myslím, že je to velký milník, ale já za svůj největší životní úspěch beru to, že neuhýbám před výzvami. Že se snažím být slušný člověk. To je pro mě zatím největší výhra. Tady to je samozřejmě fajn, nechci to nějak zmenšovat, ale asi to mám jinak. Je to samozřejmě super, ale vážím si i jiných věcí. Nemyslím si, že to pro mě byla nějaká meta, která by měla být vytesaná do kamene.
Máš v hlavě nějaké další výzvy do budoucna, nebo se snažíš žít spíše přítomností a tím, co je teď?
Co se týče projektů, tak jsem samozřejmě otevřený všemu. Co bych chtěl rozjet, jsou takové guided campy nebo zájezdy pro lidi, kteří by chtěli jet někam surfovat, ale neznají ta místa, neví, jak to tam vypadá apod. Já bych jim chtěl dělat surfového guida (průvodce, pozn. red.). Tento rok jsem udělat takový pokusný kempíček se svou partou kamarádů, kteří ke mně jezdí surfovat. Dělali jsme to v Maroku a byla to pecka. Mě jako to surfaře to hrozně posunulo dopředu, což bylo skvělé.
A v big wave surfingu plánuješ pokračovat?
Kdyby se našel někdo, kdo by byl ochotný mě nějakým způsobem podpořit v tom big wave surfingu, tak jsem celým svým srdcem a celou svou hlavou stoprocentně odhodlaný jít do dalších vln. Chtěl bych se třeba kouknout do Ameriky. Ale jak říkám, je to docela náročný sport nebo koníček, ale rozhodně to není tak, že bych to sjel a pověsil prkno na hřebík a chodil se jen fotit. A i když se nic z toho nestane a zůstane to v těch samých kolejích, tak budu v létě makat na tom, abych si v zimě mohl párkrát hezky zajezdit. Tohle mě rozhodně jen tak nepustí.
