The Florida Project: chudí bílí válčí se zákonem i zažitými konvencemi
Režisér Sean Baker se dlouhodobě věnuje sociálním problémům v „zemi neomezených možností“ a nejinak tomu bylo i v jeho nejnovějším počinu s trochu záhadným názvem The Florida Project. Tentokrát nastavil zrcadlo fenoménu chudých bílých, které sice nikdo nediskriminuje, ale přesto mají potíže vést normální život.
V motelu s nevkusnou fialovou fasádou nedaleko floridského Disneylandu pobývají vesměs příslušníci nižší vrstvy, kterým šéfuje slušný a rozvážný správce Bobby v podání Willema Dafoea – jedinou slavnou tvář z tohoto snímku role po dlouhých letech katapultovala na Oscarové nominace.
Na konci letních prázdnin po pavlačích pobíhají takřka bezprizorní děti, mezi nimi i hlavní protagonistka filmu – šestiletá Moonee (Brooklynn Prince). Se svými kamarády se snaží zahnat nudu, a tak si po vzoru americké výchovy dělají, co se jim zlíbí, avšak s výhodou nulové zodpovědnosti za své rošťárny.
Dívčina mladá matka Halley (Bria Vinaite) do jejich lumpáren zasáhne jen sporadicky, vzhledem k jejímu „maňana“ přístupu k životu – o práci nezavadí, na nájem si půjčuje od kamarádek a na zbytek životních nákladů si v tom lepším případě něco vyžebrá, v horším občas musí porušit zákon. Jablko zkrátka dopadlo velmi blízko stromu.
Vtipné jen zpočátku
Do poloviny filmu sledujeme většinou ne zrovna záživné záběry na pseudozábavné kousky dětí, nad kterými se diváci možná párkrát zasmějí. Spíše ale budou mít chuť všechny ty spratky za plivání na auto nebo sprosté nadávky (a to je ještě poměrně slabý odvar) profackovat.
Zajímavější začíná být snímek ve chvíli, kdy se pozornost obrátí na Mooneeinu matku, jejíž naprosto lhostejnou povahu skvěle vystihla neherečka Vinaite. Protivnou a nevychovanou obyvatelku motelu ztvárnila s takovou samozřejmostí, až to vypadá, že je stejného ražení a ani nemusela nic předstírat. Její výkon přispívá k dokumentárnímu vyznění snímku – napomáhá tomu i absence hudebního pozadí a dynamická kamera s výrazným střihem.
Zatímco druhá část filmu běží v dobře nasazeném tempu, první půlka za ní s natahovanou stopáží pokulhává a výsledných 110 minut je tak zbytečně moc. Rozjetý závěr s nepříliš překvapujícími dějovými zvraty naruší otevřený konec. Divákovi je tak otázka, zda bude pro Moonee bezútěšné prostředí determinující, nebo bude mít minimální možnost se z něho vymanit, pouze nastíněna, nikoliv vyřešena.
Foto: Zleva: Halley (Bria Vinaite) a její dcera Moonee (Brooklynn Prince). Zdroj: archiv Aerofilms
