Akta Pentagon: mají politici kontrolovat média, nebo média politiky?
Kay Graham (Meryl Streep) si teprve pomalu zvyká na pozici majitelky a ředitelky deníku The Washington Post, kterou získala po svém zesnulém muži. Nemá respekt svých kolegů ani podřízených, přesto je to nakonec její rozhodnutí, které má ovlivnit dějiny - a to jak budnoucnost jedněch v té době lokálních novin, tak i budoucnost celých Spojených států. K tomu dochází v momentě, kdy šéfredaktor Ben Bradlee (Tom Hanks) přichází s pocitem, že jejich hlavní konkurent, The New York Times, je na stopě nějakému převratnému případu.
Jeho tušení se po krátké době ukáže být pravdivé, když v Timesech vyjde článek o takzvaných Pentagon Papers - tajných dokumentech, které unikly z Pentagonu a v nichž je zaznamenáno vše o válce ve Vietnamu, o postupu Amerických vojáků, o tom, že je už dlouhá léta jasné, že Spojené státy válku s Vietnamem nevyhrají, a přesto do ní posílají další a další muže v podstatě na smrt, jen aby vedení státu nemuselo čelit ponížení. To a další vládní tajemství, jež Pentagon Papers obsahují, leží najednou v rukou médií.
Vláda Spojených států okamžitě zakazuje Timesům dále se případem zabývat, a tak je na vedení a konexích Washington Postu, jestli převezmou štafetu. Jednak však pochopitelně nemají k tajným vládním dokumentům přístup, hlavní a nejtěžší rozhodnutí na bedrech Kay Graham však spočívá v tom, jak s informacemi naložit, když je získají. Riskovat firmu, kterou teprve nedávno dostala do rukou, její tradici a pověst, riskovat, že půjde do vězení ona i další? Je ochotná tolik obětovat pro pravdu? A jaká je vlastně role tisku v tom všem - má sloužit těm, kdo vládnou, či těm, kterým je vládnuto?
Steven Spielberg zde šel v podstatě na jistotu. S čím jiným má v dnešní době šanci uspět na Oscarech, než s filmem natočeným dle skutečné události o kontroverzní historické události, tím spíše o investigativní novinařině? Po úspěchu tématicky takřka totožného filmu Spotlight (2015) je jasné, které oblasti filmové akademiky zajímají. A když už jsme u jistoty, s Tomem Hanksem ani Meryl Streep také nelze šlápnout vedle. A přesto přese všechno, když má Spielberg všechny tyto trumfy v ruce, nedokáže s nimi oslnit.
Snímek Akta Pentagon je dobrý. Pro oči průměrného diváka se dá říci, že poutavě vypráví o šokující historické události, nebo spíše historických událostech, které předcházely ještě více šokující aféře Watergate. Zejména ta, jen náznakem zmíněná na samém konci filmu, však představuje nevyužitý potenciál. Film baví, to ano, a pomocí nejlepších z nejlepších herců poukazuje na nelehkou situaci lidí, kteří mají v rukou tak závratné informace, jako jsou v tomto případě právě Pentagon Papers. Rozhodovací procesy těchto jedinců a i vše, co svou prací riskují, vypadá na filmovém plátně dost zajímavě na to, aby se diváci v kině dvě hodiny nenudili.
Stojí však za to si položit otázku: Co přináší tento film nového? Je zde nějaká nadstavba oproti třeba právě poměrně nedávnému držiteli Oscara, snímku Spotlight? Nebo je takový námět opravdu jen sázkou na jistotu a můžeme v kinech čekat další a další filmy o tom, jak investigativní novináři odhalili šokující tajemství a změnili chod dějin? Akta Pentagon: Skrytá válka jen opravdu šikovně převyprávěla historickou událost, nic víc. Pokud však máte dramata z prostředí médií rádi, bude se vám tento film nejspíše líbit také, a návštěvu kina doporučujeme.
