Starý holky Markéty Bidlasové jsou nenáročnou komedií s nejasným koncem
Groteskní tragikomedie Markéty Bidlasové Starý holky vypráví příběh dvou dávných kamarádek, bázlivé Drahu (Natália Drabiščáková) a odvážné Mili (Veronika Rašťáková), které se rozhodnou vyrazit na výlet. Nejedou však do luxusního hotelu či do lázní, nýbrž pod širák.
Ačkoli obě tvrdí, že do přírody vyrazily kvůli dávnému slibu, ve skutečnosti prchají před každodenními starostmi. A aby měly jistotu, že je na cestě za dobrodružstvím nikdo nevyruší, nikomu neřekly, kam jedou, a nemají s sebou ani mobilní telefon. To se však ukáže jako špatný nápad, zvláště když do "tábora" přibelhá zraněný polský horolezec (Michal Kuboušek / Jan Pichler). Zatímco kurážná Mili pohlednému mladíkovi pomáhá, vystrašená Drahu panikaří.
Nenáročný děj
Hra Markéty Bidlasové, již zrealizoval soubor 3D Company pod vedením režiséra Martina Vokouna, je koncipována jako groteskní tragikomedie. Tomu odpovídá i délka představení (75 minut) a vcelku jednoduchá zápletka: Dvě stárnoucí ženy opouštějí každodenní rutinu a uprostřed pustiny poznávají samy sebe. U takto jednoduchého děje je kladen důraz na dialogy a herecké výkony. Obojí je v tomto případě poměrně zdařilé.
Inscenace na jednu stranu nešetří humornými situacemi a jiskřivě vtipnými dialogy, na druhou stranu dovede s vážností pojednávat o problematice dlouholetého partnerství či stárnutí. Velmi zdařilé jsou výkony dvou hereček, temperamentní Natálie Drabiščákové (Drahu) a Kateřiny Fixové v roli zmatené, nemocí stižené matky. Za nimi tak trochu zaostávají Michal Kuboušek (horolezec / policista) a Veronika Rašťáková (Mili), přinejmenším pak v první polovině představení. Zde je např. postava Mili zcela upozaděná a veškerou pozornost na sebe strhává neurotická Drahu, vzdáleně připomínající některé z postav Woodyho Allena.
Zajímavě se jeví i minimalistické řešení scény. Diváci sedí v zadní části jeviště, zatímco hlediště představuje temný les. Atmosféru hvozdu pak zajišťují jen četné zvukové, kouřové a světelné efekty. Veškeré rekvizity, jež se na jinak prázdné scéně objeví – jako batohy, spacáky či židle –, si s sebou přinášejí herci. Představení má tak rychlejší spád, neboť vše se zdá být v neustálém pohybu. Dynamiku dodává inscenaci též svižná instrumentální hudba, evokující atmosféru klasických grotesek.
Divadlo v běhu
Právě k faktu, že představení je jakýmsi novodobým pojetím grotesky, je zapotřebí přihlédnout. I vzhledem k nepsaným pravidlům dané formy je děj místy až příliš prostý a banální. Nepříznivě se jeví i časté užívání vulgarismů; v soudobé divadelní tvorbě se sice nejedná o neobvyklý jev, avšak přílišný výskyt hrubých výrazů ve výsledku spíše škodí, obzvlášť u kratších her.
Zmíněná délka představení (75 minut) je rovněž důležitým faktorem; útvarům jako fraška nebo groteska obvykle "krátkost" svědčí, což platí i v tomto případě. Je ovšem nemilé, že divák se nedočká objasnění některých pro příběh klíčových záhad a tajemství. Vyvrcholení děje je tak spíše podprůměrně. I přesto může být nová hra Markéty Bidlasové označena za dobrou – spíše nenáročnou – komedii, s jejímiž hrdinkami se zřejmě ztotožní nejedna divačka.
Zdroj fotografií: zdjc.cz
