W jako výhra. Komiksy z DC spasila Wonder Woman - zázračný feminismus v brnění
A to zcela určitě nemluvíme jen o představitelce hlavní role Gal Gadot. Hned na okraj zmiňme, že to není její prvoplánová krása, ale spíš charisma, které pohání charakter izraelské umělkyně. Ani téma feminismu není tak palčivě vryto mezi řádky, jak by snad mohl naznačovat titulek. Zdá se ale, že v DC comics vzali pokračování série svých filmů za lepší konec a místo urputné snahy o nadupaný blockbuster se onen zázrak objevil jaksi sám od sebe. Nejsilnější z amazonek se s neúspěchem studia symbolicky vydává ze svého malebného ostrova do skutečného světa, aby strčila novodobé Batmany a Supermany hravě do kapsy, a ještě u toho slušně pobavila.
Amazonka Diana (Gal Gadot) roste na skrytém ostrově v neporazitelnou bojovnici. Příběhy a mýty o bozích se stanou skutečností ve chvíli, kdy v tajném území havaruje americký pilot Steve Trevor (Chris Pine) špehující nacistické Německo. To on Dianě vyjeví pravdu o hrůzách války v reálném světě. Diana opouští jediný domov, který zná, a po boku Steva věří, že konflikt ukončí jednou provždy. Legenda mluví jasně. Stačí zabít boha války.
Zázračná amazonka skutečně díru do (minimálně) DC světa udělala. Ženská hrdinka byla v digitální řežbě Batman v Superman ještě řadovým vojákem. Se svým samostastatným snímkem, navíc pod ženskou režií, ale získala kouzlo osobnosti. Do režisérky Patty Jenkins neotiskujeme žádný stereotyp, avšak její jemné vedení filmu způsobilo, že obrázky na plátně přeskakují v daleko uvolněnější a příjemnější formě. Za žádným záběrem není cítit tlak studia na úspěch nebo napětí ze střídání režisérů. Wonder Woman mohl také pomoci fakt, že veškerá hlavní pozornost směřuje k Justice League.
Dějem se dostáváme do První světové války a výrazně se nám nabízí srovnání s filmem konkurenčního prvního Avengera Kapitána Ameriky. Jeho premiéra na plátnech kin sice opanovala zákopy války druhé, ale rovněž nesla společné znaky boje proti reálnému zlu, narukování do armády i osudovou lásku za oponou historie. A spojení s frontou tu také dobře funguje. Stejně jako milé oťukávání Diany s novým prostředím. Jemný vtip je servírován s grácií.
Pokud byl střet Bruce Wayna s Clarkem Kentem sprchou umělotiny z digitálních textur, Wonder Woman je na tom o něco lépe. Šílené přeskoky a rozbíjení zdí mávnutím štítu zkrátka musíme přestát, pravidla na podobné hříčky budeme v komiksových adaptacích jen těžko nacházet. Někde by ale záběrům slušel realističtější zjev. Především v bojových scénách, kde dochází i k tradičnímu zpomalenému manévru.
Co se týče obsazení, Gal Gadot se na výsluní neblyští sama. Dostatek humoru (a dokonce i zpěvu) dodá drogový "trainspotter" Ewen Bremner, v nezvyklé roli zaujme i bývalý kouzelný profesor David Thewlis. A nakonec nikdy není na škodu vidět široký rozsah Robin Wright. Od Forresta to přes Bílý dům dotáhla až na generálku amazonek. Sama femme fatale DC universa se ukazuje v dobrém světle. Jak bylo řečeno na začátku, Gadot je sice neobyčejně krásná, ale případnou diváckou povrchnost umně vyvažuje jemným vtipem, charismatem a ukázkou pečlivého tréninku v boji jeden na jednoho (nebo i na padesát).
Bojovnici v sukni podkresluje ústřední hudební motiv Hanse Zimmera a zbytek naaranžovaný jedním z jeho učňů Rupertem Gregsonem-Williamsem. Melodie mají své silné stránky, ale po chybějícím Hansově kouzlu si posteskne každý komiksový film, který nemá to štěstí.
Těžko říct, jak se tvářit na fakt, že Wonder Woman nenavazuje na tradiční "nahazování lana" k dalším filmům v sérii. Sice vidíme jasnou komunikaci s Brucem Waynem, ale žádný člen Justice League se neobjeví ani po závěrečných titulcích, natož před nimi (tolik i rada těm, kteří budou v sedačce podupávat nohou a čekat na potitulkovou scénu - žádná není). Vypadá to tedy, že tvůrci půjdou do své týmovky se všemi trumfy v rukávu. Jeden už ale přesto vyložili. Po veskrze kladných recenzích na filmy Marvelu (a chladných na DC) by autora této recenze nenapadlo, že by mu ostrovní dívka mohla tak učarovat. Inu z-á-z-r-a-k-y se dějí.
