Kong: Ostrov lebek je pastvou pro oči, pro duši však už méně
Zvědaví lidé vlezli někam, kam neměli, a probudili něco, co měli raději nechat spát. Tak začíná poměrně dost zejména sci-fi filmů, při nichž sledujeme skupinu vědců, jak nejdříve fascinovaně šťouchá klacíkem do pověstného vosího hnízda, následně se pak bezradně snaží nepoložit na oltář vědy svůj holý život. Podobně je tomu i v tomto případě, kdy se skupina různě specializovaných lidí od vojáků, přes vědce až po fotografku vydá pod falešnou záminkou geologického výzkumu na zatím neprobádaný ostrov někde v Pacifiku, kde na ně čeká nejedno překvapení.
Hned to první v podobě gigantického naštvaného Konga rozdělí tým na začátku na dvě poloviny a všem naruší badatelské plány. Polovina přeživších složená z Billa Randy (John Goodman), který od začátku věděl, že jede pro "důkazy, že monstra existují", Prestona Packarda (Samuel L. Jackson), který je vytočený, že mu opice zničila všechny helikoptéry a pozabíjela muže, a několika málo těch, kteří zbyli, se snaží dostat co nejrychleji ke zbytku munice a své bratry pomstít. Naopak druhý tým - James Conrad (Tom Hiddleston), fotografka Mason Weaver (Brie Larson), dvojice Randových vědců a mladý voják Slivko (Thomas Mann) - tvoří alternativnější pozůstatky původní průzkumné skupiny. Povede se jim poměrně rychle najít obyvatelstvo ostrova včetně 28 let nezvěstného Hanka Marlowa (John C. Reilly), který na ostrově havaroval se svým letadlem za 2. světové války.
Mezi těmito dvěma skupinami vzniká v průběhu filmu nejeden konflikt o Kongovi. K tomu je z pohledu tvůrců přistupováno jako k objektu, který různé postavy vnímají různě. Sám Kong se sice postupně ukazuje ve stále pozitivnějším světle, přesto ale jak on, tak ostatní zvířata a podobné prehistorické obludy nehrají moc zajímavou roli. Dočkáme se sice několika zajímavých soubojů, jež připomínají například závěrečnou bitku dinosaurů z Jurského světa, většina filmu se však týká jen a pouze lidí, jejich prchlivosti, hlouposti a agresivity či naopak chápavosti a empatie.
Scénáristicky film žádným pokladem kinematografie není, co se kamery a obecně vizuální stránky týče, je nám vše vynahrazeno. Zajímavé záběry, úžasná práce s barvami, světlem i stíny (i když kdyby tvůrci vynechali záběr na rudé zapadající slunce alespoň v polovině případů, moc by to filmu také neuškodilo), dosytosti využité možnosti zpomalených záběrů, kterých je ve filmu spousta, ale na druhou stranu ne přespříliš. K tomu se přidá pár skvělých akčních scén a všichni, kdo vyrazili na film jako na odpočinkové dobrodružné béčko, odchází z kina spokojeni. Kdo však čekal nějaký hlubší smysl, zajímavé dialogy či strhující příběh, ten asi bude zklamán.
Kong je navzdory modrým očím Toma Hiddlestona, které krásně ladí s jeho tričkem, navzdory skvělému hudebnímu podkresu, navzdory několika málo téměř i povedeným vtipům, navzdory pihovaté Brie Larson, která narušuje jinak stoprocentně mužskou atmosféru, a navzdory graficky vyšperkovaným pradávným obludám, co žijí pod zemí a v popisu práce mají plivání lebek a nahánění hrůzy, poměrně lehce zapomenutelným filmem. Stojí za to jej vidět, protože minimálně po vizuální stránce velice příjemně překvapil, jestli se však k němu ještě někdy vrátíte, to je otázka.
