José González se vezl na vlně úchvatného orchestru The String Theory
Do tmy se ozývá šumění deště. Světla oživnou a čekají v jednotném motivu na první tóny kytary v rukou Josého Gonzáleze. Ten obdrží hned při svém příchodu od sedícího publika mohutný aplaus. Orchestr The String Theory ještě chvíli praktikuje na pódiu Fora Karlín stínohru a mačká v rukou igelitové sáčky, které simulují dopadající kapky. Vtipná rekvizita však přesně nastíní dojem, jež vyvolá téměř každá píseň ze setlistu. Nejde o vizuální slast. Zavřete oči a vychutnávejte.
Úvodní představení nahrává prvním skladbám koncertu, mezi kterými nechybí ani doslovná harmonie šumících pytlíků, The Forrest. González poutá svou ojedinělou barvou hlasu, skromně sedící před ambiciózním švédským orchestrem. Každý vokál v jeho provedení nachází mohutné echo v členech The String Theory, kteří si některé části vystoupení kradou úplně pro sebe. V hlavní roli jsou většinou perkuse a rytmické nástroje nejrůznějších druhů. Mnohé z nich by publikum zařadilo spíš do kovošrotu než na pódium. V melodičtějších partech se uskupení opírá o neskutečnou energii dirigenta v popředí, který kromě koordinace smyčců zvládá roztleskávat i diváky.
Celá show je vlastně prudkým kontrastem mezi Gonzálezovým písničkářstvím a silou jeho alternativního doprovodu. Ve skladbách se skrývá atmosféra plynoucí nejen z textů a barev na pozadí, ale především ze scénických prologů The String Theory. Jejich začátky udají směr emocí. Zda-li divák uslyší chaos, radost nebo čistou esenci života. Vyladěná spolupráce obou velkých hvězd večera se promítá nejen v autorových písních Broken Arrows, Crosses či What Will, ale také ve vybraných coverech z niž vyčnívá hlavně Teardrop od Massive Attack.
Závěrečný přídavek dostává očekávání velkého finále. Po další cover verzi Line of Fire orchestr spojí rytmiku se strhující melodií a publikum vstává, aby se stalo součástí gradujícího vystoupení. Vrcholem je pak dirigentova hra na vrtačku, při které každému v sále dochází, že za dobrým koncertem stojí především zábava a radost interpretů samotných.
Jedinou smůlu mají tak pouze fanoušci snímku Walter Mitty a jeho tajný život. González totiž vynechává Stay Alive i Step Out. V karlínském publiku však zůstává onen ceněný klid duše, jen aby ho řádící orchestr za okamžik vytrhl a dal mu život. A o nic jiného v muzice nejde.
Foto: Barbora Bittnerová
