Orchestr ve stínu Enterprise. Hudební Star Trek v Rudolfinu nezklamal a sklidil zasloužené ovace
Interpretace slavných melodií z ještě slavnějších snímků má v české metropoli v posledních letech nebývalou podporu. V Praze zahrálo uskupení pod taktovkou Hanse Zimmera, Dannyho Elfmana a poctěn in memoriam byl i velikán James Horner. Filmová filharmonie si tentokrát troufla na ryze vesmírný hudební zážitek, průřez filmovou a seriálovou hudbou ze slavného Star Treku. Za podpory organizátora akce, festivalu Film Music Prague, měla v úmyslu přenést publikum tam, kam se člověk dosud nevydal.
Pro posluchače neznalé dobrodružství vesmírné lodi Enterprise mohlo být ústřední melodické téma poněkud jednotvárné. Kultovní znělka se totiž zásadním způsobem měnila jen dvakrát, a tak počáteční fanfára zazněla v několika variacích opakovaně ve zpracování několika skladatelů. Byly to však právě ony drobné nuance, které mladý symfonický orchestr zvládal bravurně. Stejně jako se tóny nesmrtelné skladby měnily s dobou a hudebním vkusem, střídalo se také pojetí jednotlivých částí pod taktovkou Chuheie Iwasakiho.
Rodák z Tokia, který je coby šéfdirigent filharmonie a pedagog Pražské konzervatoře v Praze jako doma, energicky řídil filmové uskupení s vášní a zápalem. Ze svého kapitánského můstku nezadal publiku ani nejmenší pochybnost k nepřesnostem nebo nejistým částem. Jádro celého vystoupení v podobě Filmové filharmonie bylo téměř bezchybné a diváci tak mohli vychutnat originální téma ze Star Treku z roku 1966, několik částí z Star Trek: The Motion Picture od Jerryho Goldsmitha nebo dojemnou skladbu The Inner Light. Poslední zmiňovaný titul svým ústředním motivem na píšťalu příjemně narušil zavedený rytmus hudebního tématu. Takových momentů mohlo být v galavečeru více, dramaturgická povaha vystoupení však byla jasně daná.
Do přestávky zazněla ještě tvorba Jamese Hornera, Leonarda Rosenmana a Dennise McCarthyho. McCarthyho kus ze Star Trek: Generations poprvé na scéně představil i chlapecký sbor Pueri Gaudentes. Zpěv i nástup uskupení byl však nejistý a chorál ve stínu výborného orchestru tolik nevynikl. Očividné chyby nebo falešné tóny sice publikum nezachytilo, ale vokální část skladby volala po starším a silnějším doprovodu (i přes fakt, že sbor mohl mít přes 60 vystupujících).
V pozadí, doslova i v přeneseném slova smyslu, zůstala také vizuální projekce. Videomapping byl zajímavý pouze když korespondoval s okolím. Hvězdy v úvodu vystoupení hezky melodie doprovodily a pěkné zrcadlení rudolfinských varhan bylo působivé, ale průlety kosmických plavidel zůstaly díky nezřetelné projekci rušivým elementem. Zvlášt potom pro chlapecký sbor, kterému světelná show musela místy působit mžiky před očima.
Ve druhé polovině dominoval Jerry Goldsmith a jeho melodie z Nemesis, Vesmírné lodi Voyager, Prvního kontaktu a Star Trek: The Motion Picture. Intermezzo mezi jeho skladbami nabídl ještě jednou James Horner, který přiblížil hudební téma ze třetího Star Treku s podtitulem Pátrání po Spockovi.
Finále celého galavečera obstaral Michael Giacchino s ukázkou soundtracku z nejnovější adaptace vesmírného fenoménu. Možná díky zmiňované jednotvárnosti i dobové povaze předchozích skladeb působila hudba z filmů Do temnoty a Do neznáma (kde navíc Yorktown theme zaznělo v evropské koncertní premiéře) velkolepým dojmem. Moderní pojetí a muzikální talent současného autora byli tím pravým vyvrcholením (a pomohli vylepšit reputaci i chlapeckému sboru). Jako bonus na závěr vystoupila sopranistka Christina Johnston s vokální verzí první a nejstarší skladby večera, tématu Alexandra Courage z roku 1966. Ikonickými tóny s kolébky lodi Enterprise zvedla publikum potřetí ze sedadel a vychutnala si společně s orchestrem a dirigentem Iwasakim zasloužené ovace.
Galavečer k padesátiletému výročí Star Treku byl z valné většiny skvělým zážitkem, kterému do vesmírného kurzu vletělo jen několik drobných překážek. Dosud velmi mladá Filmová filharmonie jde ale správným směrem a jsou to spíš doprovodné prvky, které ji stahují. Hudba Star Treku nicméně potvrdila, že uskupení studentů a absolventů hudebních škol bude s největší pravděpodobností žít dlouho a blaze.
Foto: Matěj Třasák, Film Music Prague
