Krotitelé duchů: komedie bez vtipu
Nové krotitelky sice v podstatě nenavazují na dva filmy z osmdesátých let. Přesto mezi nimi pozorný divák najde jisté paralely. Například, zřejmě z feministických pohnutek, scénáristé důsledně prohodili pohlaví u hlavních hrdinů.
Na rozdíl od původní verze se v týmu „lovců“ duchů představují jenom ženy, které doplňuje jejich prostoduchý asistent. I způsob hledání paranormálních jevů a jejich výbava nápadně připomíná své předchůdce. V závěru filmu se dokonce objeví i nenasytný zelený duch vypadající jako brambora, tentokrát i se svou družkou. Tvarem i tím, že si našel partnerku, nápadně připomíná pana Brambůrka z Toy Story: Příběh hraček. Malý vtip, který asi autoři snímku nezamýšleli.
Film si zachovává i původní podobu dějové linie. Nic jiného ale nikdo nemohl očekávat. Přece jenom pokud navazujete na sice povedenou duchařskou komedii, ale přesto duchařskou komedii, těžko z ní uděláte druhého Forresta Gumpa. Stejně jako před lety se nejdříve ve filmovém New Yorku objeví duchové, kteří ohrožují obyvatele města. Díky nim vznikne tým Krotitelů duchů. Ten vyvine zbraně a začne s nadpřirozenými bytostmi bojovat. Všechno samozřejmě vyvrcholí v konečné epochální bitvě. (A opět se, i když tentokrát pod New Yorkem, otevírá velká černá díra. To už je opravdu klišé.)
To by nebyl problém. Horší je, že nic nového film nenabízí. Všichni víme, jak se chytal duch před třiceti lety. Jak se ale chytá dnes? Máme věřit tomu, že když jsme se v reálném světě přesunuli od pevné linky k aplikacemi nabitým smartphonům, v paranormálním odvětví zůstává vše při starém? Bohužel.
Čert to vem, dnešní divák je nucen promíjet i horší filmové prohřešky. Jednu věc, ale stále neodpouští. Když komedie nesplní základní žánrovou podmínku, když není vtipná. I když několik míst vyloudí úsměv na tváři, nestačí to. Jediné, co můžou noví krotitelé opravdu nabídnout, jsou herecké výkony. Duo Melissa McCarthy (Drsňačky, Centrálná inteligence) a Kristen Wiig (Marťan, Ona) už se osvědčilo v komedii Ženy sobě. A i tentokrát dokážou jenom svými pohyby pobavit. K nim se přidaly Leslie Jones, která se jako přisprostlá prodavačka lístků v metru postará o většinu skutečně vtipných replik a Kate McKinnon, která připomíná svým oblečením Alberta Einsteina v sukních. Její pojetí postavy vás buď štve, a nebo vám příjemně ladí s prostředím. Záleží na vkusu. Každopádně díky plytkosti děje, uvažujete o téhle maličkosti celé dvě hodiny.
Krotitelé duchů dodrželi tradici dnešní doby. Pokračování dříve velmi úspěšných filmů nesplní to, co se od nich očekává. Někdy chybí vtip, jindy kvalitní herci. Scénáristé už by měli pochopit, že se nemohou věčně držet zašlé slávy starých nápadů. Nelze stále paběrkovat ty samé vtipy a scény. Jak se říká, v nejlepší se má přestat a začít někde jinde. Ony totiž jednou ty ověřené „značky“ dojdou a nic jiného jim nezbyde. Jen abychom se té doby dočkali.
