Batman v Superman pokouší trpělivost komiksového universa
Syn Kryptonu versus rytíř z Gothamu. Souboj dvou největších ikon komiksového světa dorazil do kin s mírnou pachutí špatných předpovědí i údajných komplikací před i za kamerou. Na poli filmových trháků ale mělo jít o zásadní krok, jenž měl dohnat povedené marvelovské kousky (včetně letošního veleúspěšného Deadpoola). Nad temným potomkem Muže z oceli viselo několik otazníků – včetně novopečeného Batmana s tváří Bena Afflecka. A proto je až s podivem, jak jsou prvky na první pohled epického střetu na plátně rozpolcené a chaotické.
Ve chvíli, kdy se Metropolis potýká s otázkou moci v rukou uctívaného ochránce planety, strážce pořádku v sousedním městě Gotham bere spravedlnost do vlastních rukou. Hnán touhou pomstít katastrofu, kterou způsobila válka Supermana s generálem Zodem, chce konečně zastavit hrozbu, již muž z oceli představuje. Zatímco mezi oběma hrdiny propuká vykonstruovaný duel, jeho strůjce podniká daleko nebezpečnější akci. Chce svrhnout novodobého boha šílenou nestvůrou z jiného světa.
Tvrzení, že mnoho kuchařů zkazí i obyčejnou kaši, platí u snímku Batman v Superman dvojnásob. Kdyby jen nebyla tato konkrétní kaše očekávaným hitem na poli módních akčních filmů podle komiksové předlohy... Tvůrci si ukousli pořádné sousto, které navíc opřeli o velmi vratké neznámé. Ve filmu najdete souboj dvou největších hrdinů DC komiksů, maniakálního Lexe Luthora s třešničkou v podobě okamžitých pokusů na mimozemské technologii, Wonder Woman – která má skutečně pouze větší cameo než cokoliv jiného. A v neposlední řadě slavného Doomsdaye, který měl vrcholnou řeží (společně s několika milisekundovými teasery na ostatní superhrdiny) připravit perfektní půdu pro dvoudílnou Justice League (2017, 2019). Už tak velký záběr tíží i fakt, že kromě Cavilla (Clark Kent/Superman) mají známí hrdinové DC světa nové představitele (Ben Affleck, Jesse Eisenberg) nebo se s nimi setkáváme na velkém plátně vůbec poprvé (Wonder Woman, Doomsday, Aquaman).
Kdo chytá Marvel
Hlavní problém Zacka Snydera leží v oněch nekonečných závodech se studiem Marvel. Komiksový sok totiž začal pěkně od píky samostatnými filmy, kde představil jednotlivé charaktery. Budoval postupně svět, z něhož v jeho pokročilé fázi vzešli úspěšní Avengers. I filmový fanoušek neznalý předlohy si mohl filmy vychutnat - a co nevěděl, tak mu jednotlivá díla zodpověděla a provázala. Onu variaci na představení svých hrdinů vzal BvS velmi svižně a spíš počítal s tím, že divák bude zkrátka vědět (i přesto si ale neodpustil dokola omílanou scénu se smrtí Waynových). Film tak postrádá kontinuitu a postavy mají pouze povrchní podobu.
Snímek má díky záměrnému "budování děje" od začátku pomalejší tempo, které opravdu nabere na obrátkách až v polovině stopáže. Napětí mezi oběma superhrdiny je vystavené slušně. Sekvence s nočními múrami Bruce Wayna společně s flashbacky na destrukci Metropolis sice působí jako zpřeházené dílky puzzlí, mají ale smysl a spávné místo. Tvůrci se drželi přehnané destrukce z Muže v oceli, a proto Superman s Batmanem podrobí obě města těžké zkoušce (nemluvě o momentu, kdy se zrodí Doomsday). Affleckův Batman není v konečném součtu špatný, je jen zásadně jiný. Bale v trilogii Chistophera Nolana pojal svého Batmana jako strážce pořádku s temnými prvky. Affleck jde ještě dál a jeho hořkost, zášť i hněv nad červeným pláštěm se mění až v posedlost ("pokud je jen 1% šance, že je to náš nepřítel, musíme to brát jako samozřejmost"). To se projevuje i na faktu, že Affleckův Batman zabíjí a nemá slitování.
Poskakující Luthor a příliš výrazný Zimmer
O klíčové úloze Supermana není ve filmu sporu, Cavillův výkon je však průměrný a nenabízí nic navíc. Velkým příslibem byla Gal Gadot (Wonder Woman), která měla podle zahraničních ohlasů strhnout veškerou pozornost. Stejně jako její charakter jsou ale zvěsti o výrazném výkonu pouhým mýtem. Gadot je krásným prvkem komiksové adaptace, ale prostor dostává minimální a její původ je znovu zmíněn pouze zkratkovitě. Králem je tak Eisenbergův Alexandr Luthor. I jeho postava bláznivého, experimentujícího boháče má své mezery. Excentrickým projevem je ale představitel facebookového Zuckerberga výrazným hráčem a odlišuje známý charakter od předchozích verzí bezpohlavních byznysmenů. Luthor má téměř jokerovský nádech (včetně jeho vtípků a událostí u soudu) a bude zajímavé sledovat jeho případný vývoj.
Do karet mu hraje opět skvělý soundtrack Hanse Zimmera. Německý hudebník složil separátní hudební témata pro každou klíčovou postavu filmu, která samostatně působí jako mistrovské tance s lutherovým bláznovstvím nebo supermanovskou rovnováhou mezi dobrem a zlem. Snad jen Wonder Woman a její "slavnosti divoženek" působí poněkud úsměvně - evokují totiž onen slavný seriál o princezně bojovnici. Zimmer ale tentokrát pustil svou představivost za únosnou hranici a jeho díla jsou až příliš výrazná v kontextu celého filmu. Podporují tak kouskování děje, jež vyznívá jako hudební kapitoly jednotlivých hrdinů.
Přátelé z gothamského údolí aneb vzhůru k Justice League
Jak už bystrý divák jistě očekával, oba hlavní hrdinové se nakonec spojí proti společnému nepříteli. Budování dramatického střetu tedy po několika rozbitých budovách dospěje ke svému konci, který je impozantní smrtkou pečlivě budovaného konfliktu. Jeden těžko uvěřitelný impuls obrátí Batmana se Supermanem proti nestvůře Doomsdayovi a společnými silami vystřelí vyvrcholení filmu k dalším částem (zatím velmi nevyrovnaného) DC univerza. Tvůrce je třeba pochválit za odvahu s finálovým prvkem, který ale zároveň nemohl naplnit všechna škodolibá očekávání nezaujatých fanoušků.
Batman v Superman si hraje s ohněm, protože snímek je sice impozantní podobou moderny světové kinematografie, ale až příliš často je opomíjena důležitost pečlivého příběhu. U komiksových filmů obvlášť. V arzenálu komiksového nadšence je souboj DC titánů určitě povinným artiklem. Společně s nezaujatými příznivci akčních blockbusterů ale musí doufat, že další pokračování nebudou přece jen lutherovsky too big for little minds.
