Zlá žena se krotí silnými slovy a lacinými vtípky
Daniel Špinar pojal klasickou komedii Williama Shakespeara hodně netradičně. Děj je zasazen, stejně jako originál, do italského městečka Padova, avšak časové zařazení hry se rozhodně vymyká od shakespearovské klasiky. Ostré slovní souboje divoké Kateřiny (Tatiana Vilhelmová), kytarová sóla nespoutaného Petrucia (Roman Zach), milovaná a nevinná Bianka (Lucie Štěpánková) společně se všemi svými nápadníky vytváří nový výklad této známé komedie.
Inscenace využívá nadměrného množství nadsázky, vtipu a trochu jednoduchého humoru, ale chvílemi člověka unudí. Sexuální prvky, vulgarismy a drsná slova se střídají s romantikou a namlouvacími rituály všech nápadníků hodné Bianky. Na první pohled vtipná podívaná, avšak člověka pod tou hroudou laciného humoru nic nečeká. Rychlý začátek nás skvěle uvede do hlavní pointy, ale některé zbytečné scény člověka můžou nudit. Divák chvílemi uvažuje nad tím, zda se jedná stále o scénář, nebo se herci rozhodli improvizovat a vyrazit si z kopýtka. Názornou ukázkou je závěrečná svatební hostina, která připomíná společensky povrchní zábavu nižší třídy. Tato a pár další scén slouží evidentně pouze k prodloužení a natažení hry. Přesto je komedie Zkrocení zlé ženy divácky velmi úspěšná a žádána.
Kdyby hra neměla Romana Zacha, který nudné scény vždy oživil společně se svým spojencem Grumiem (Jiří Černý), jenž americkým vtipem zachraňoval a dovytvářel situace na jevišti, obecenstvo by přišlo o mnoho humorných scének a slov, které se však občas nesli nad hranicí mezi tím, co se dá považovat za snesitelné vulgarismy v divadle, a tím, kdy už jsou tyto žerty spíše trapného rázu. Jednoduše řečeno občas byly vtípky trochu přes čáru. Avšak neřekla bych, že režisér Daniel Špinar šlápnul vedle. Podle divácké oblíbenosti a každoročního návratu komedie na jeviště v rámci LSS se lidem přesně tenhle typ humoru prostě líbí.
V dnešní době jsou velmi oblíbené divadelní hry, které jsou pojaty netradičně a moderně. Jedná se vždy o netradiční zážitek nejen pro herce, ale hlavně pro diváky. Vidět podobnou starou klasiku v moderním a oprášeném kabátku s novými technologiemi, moderní a známou hudbou, bez načančaných kostýmů a básnické slovní zásoby, je pro diváky mnohem příjemnější a snadnější k porozumění obsahu.
Ačkoliv jsem velkou fanynkou tvorby Shakespeara, znova bych na tuto hru nešla. Měla jsem možnost vidět Zkrocení zlé ženy v podání herců Divadla Petra Bezruče a bohužel musím říct, že toto netradičně pojetí se mi líbilo mnohem více. Stačilo by inscenaci trochu okleštit od zbytečně zdlouhavých scén, které nejčastěji vznikali skupinovým chaosem. Příliš křiku, italský temperament, ale chybí tam ta jiskra. Zarytý divadelní fanatik by odcházel naštvaný či s brekem, tahle hra je dobrá jako letní atrakce pro prázdninový oddych a pobavení.
Foto: Viktor Kronbauer (archiv LSS)
