Mimoni: povedený návrat žlutých příšerek v britském retro stylu
Roku 2010 se stal animovaným fenoménem rodinný snímek Já, Padouch, na jehož obrovský úspěch navázalo o tři roky později neméně vtipné pokračování. V obou filmech jsme mohli vidět snažení zlouna Grua o ovládnutí světa, jehož postavu v české verzi skvěle namluvil Jiří Lábus.
Najdi si svého mimoně
V novém animáku se však oblíbený zlosyn pouze mihne, a to v samém závěru stopáže. Hlavní part totiž tentokrát patří nešikovým mimoňům (v originále minions – nohsledi), kteří provádějí své lotroviny a žvatlají podivná slovíčka. Ta jsou složená z několika jazyků, včetně španělštiny, angliičtiny – a ano, v dabované verzi i češtiny. Do toho legrační obludky soustavně likvidují své okolí a někdy i majitele.
Nový film, vlastně prequel, nás vrací do doby „před Gruem“. Dozvíme se v něm, že pánem mimoňů byl v dějinách jak Tyranosaurus Rex, tak i Drákula a Napoleon. Všechny tyto zmíněné postavy však mimoni postupně přivedli k jejich neodvratné zkáze. Ve 20. století se však kolonie žlutých příšerek ocitla v mrazivé pustině bez svého zloducha. Proto nejdřív mimoni upadnou do hluboké deprese, aby poté byli vysláni tři nejodvážnější a nejpopletenější z nich a hledali nového páníčka.
Na vtipné cestě za korunou
Mezi vyvolené průzkumníky patří mimoni Kevin, Stuart a Bob. Ti se vydávají napříč kontinenty, aby byli ve floridském Orlandu na festivalu zločinu vybráni vynalézavou Scarlett Odkráglovou k nevšednímu úkolu – krádeži koruny královny Ažběty II. a uzmutí jejího britského trůnu.
Jak dopadl nový rodinný film, jehož režie se kromě Kyle Baldy, ujal i režisér předchozích padouchovských filmů Pierre Coffin? Hned na začátku je potřeba zmínit, že tvůrci naplno využili dobových souvislostí ze šedesátých let, kdy se biják odehrává. Proto se dočkáme vtipných narážek na volnomyšlenkářské hnutí hippies, tehdejší politiku, britskou královskou rodinu a ostrovní povahu, ale i takových ikon, jako byla skupina Beatles.
Gagy pro děti i dospělé
Tyto momenty jsou samozřejmě vtipné pouze pro dospělé, zatímco menší děti jim nemohou rozumět. Děcka se naopak během projekce smály tradičním mimoňským gagům. Mezi ně patří jak soustavné padání z výšky, neúmyslná likvidace okolí a nemotornost žlutých obludek, stejně jako další tradiční bláznivé kousky, včetně podivně pitvorných grimas a mimiky.
Zmíněný humor je tradičně založen na milé škodolibosti, nešikovnosti a demenci mimoňů, kteří se jako neřízená střela proženou Londýnem, aby po nich nezůstal kámen na kameni a Tower Towerem. Stačí však jejich ztřeštěné kousky a podivné žvatlání k utáhnutí 90 minut dlouhého animáku?
Jednoduchý děj nevadí
Přestože to místy v ději trochu drhne, kupodivu ne příliš. I když je celý příběh tentokrát ještě jednodušší než u filmových Padouchů, nemá to na jeho celkové vyznění velký vliv. V případě Mimoňů jde totiž především o zábavu, kterou se tvůrcům vlivem stálého a nečekaného střídání „ujetých“ a trochu přittroublých situací daří beze zbytku vytvářet. Na hluboké myšlenky zapomeňte, ale o ty v animácích ani nejde.
Možná to někomu nebude stačit, ale mně se Mimoni jako příznivci infantilního a trochu černého humoru velmi líbili. Připomínají totiž šílená zvířátka nebo malé zlobivé děti, které chvílemi vyvádějí blázniviny, aby se poté změnili skoro v nevinné „andílky“.
Skvělá Chýlková filmu svědčí
K výbornému vyznění celého snímku, který je do kin distribuován i ve 3D verzi, patří i dabérský výkonIvany Chýlkové, Patří rozhodně k tomu lepšímu, co jsme v poslední době mohli v této oblasti slyšet, a pozvedá film na novou úroveň. Také počítačová animace mimoňů, lidí i okolí je na tradičně vysoké řemeslné úrovni, přestože třetí rozměr je ve 3D verzi filmu poněkud nevyužit. Stejně výborná je i kamera. Hudební podkreslení snímku pak velmi šikovně využívá slavné songy ze šedesátých let minulého století.
Nadprůměrný rodinný animák
Jaké je tedy konečné hodnocení? Mimoni jsou povedeným a vtipným rodinným filmem, který se bude líbit téměř všem dětem i mnoha dospělým. Přestože v něm najdete jisté nedostatky – jednodušší děj nebo i poněkud nevyužitou 3D verzi, snímek zcela jistě patří k tomu lepšímu ze současné animované produkce.
Pohádka se asi nebude líbit skalním příznivcům artových filmů nebo klasických hraných komedií, ale další diváci na ní ocení její vtip, výborné zpracování i dětský pohled na svět. I když tedy snímek trochu zaostává za „otcovskými“ Padouchy, zaslouží si dobré hodnocení. Jde totiž o oslavu čisté radosti a bláznivých kousků nejrůznějšího ražení. Jak by řekly tyto žluté obludky: Banána, banána. Si.
