Piráti, rum a Louis Stevenson v Brně
Robert Louis Stevenson od narození trpěl tuberkulózou, proto dětství strávil v posteli a poslouchal vyprávění pirátských historek. V dospělosti se navzdory nesouhlasu otce vydal do Paříže, aby si splnil svůj sen a stal se spisovatelem. Zde potkal životní lásku Fanny Osbourneovou a jejího syna Lloyda, který se stal prvním čtenářem jeho nové knihy o pirátech. Realistický příběh se zde prolíná s pirátskými scénami a postavy skutečného života se mění v postavy z knihy.
Propojit reálný život s fiktivním příběhem je výborný nápad německých autorů muzikálu, díky němuž inscenace není pouze zábavnou podívanou, ale dostává hlubší význam. Hlavní dějovou linkou je tak nepochopení mezi otcem a synem a láska spisovatele k malířce Fanny. Přecházení mezi dějovými rovinami je plynulé, a přestože herci své dvojrole nijak výrazně nerozlišují, divák se v ději neztrácí. Ve scénách z reálného života se pouze projevuje slabší scénář činoherních částí.
Pirátské scény jsou zábavné a díky nim je celý muzikál svižný a snadno vnímatelný i pro dětské publikum. Napomáhají tomu výborné kostýmy Andrey Kučerové a jednoduchá scéna, která mění své dějiště pouze pomocí dataprojekce. S tou se zde jako obvykle pracuje velmi efektivně, jediným slabším místem v tomto ohledu je promítání Fanny za živou zpívající Fanny, což už se zdá jako nadbytečné.
V hlavní roli (vlastně trojroli) Louise Stevensona, Liveseyho a Bena Gunna naprosto exceloval Aleš Slanina, který je silný v činoherních částech a dokonalý v těch pěveckých. Zvládl všechny své herecké roviny od nemocí zkroušeného Louise přes zamilovaného a odvážného muže až po šíleného Gunna. Vše pak rámoval přesným a procítěným zpěvem. Velkým překvapením byl malý Tomáš Dalecký, který v rolích chlapců Lloyda a Jima obstál na výbornou a také jeho pěvecké výstupy (bohužel jich bylo málo) byly chvályhodné. Trojici hlavních představitelů pak doplňovala Ivana Vaňková jako něžná malířka Fanny, jejíž zpěv sice nebyl až tak silný, i když přesný a příjemný, nadto ale vynikala v hereckém projevu.
Z vedlejších rolí je potřeba zmínit Petra Štěpána jako piráta Johna Silvera, který své lehké intonační nepřesnosti dohnal charismatem, a Dušana Vitázka, který byl jako pirát Billy Bones vtipný a (jako obvykle) měl největší úspěch u diváků. Příjemným překvapením byl také Kristian Pekar, který byl ve své roli slepého starce Pewa velmi autentický.
Pravidelný divák Městského divadla Brno se však neubrání srovnání s předchozím muzikálem stejných autorů – Papežkou. A vlastně to ani nejde, protože melodie písní jsou až příliš podobné melodiím právě z Papežky. Divák tak má neustále pocit, že písně už někdy slyšel, ale na druhou stranu nejsou tak působivé jako v předchozím díle. A je to tak i s celým muzikálem. I přes silná témata není ani tak dojemný, ani pirátské scény nejsou až tak zábavné a zapamatovatelné. Ostrov pokladů je však i přes některé nedostatky vydařeným dílem, které pobaví celou rodinu.
