Chuť Divokého masa v Divadle Komedie

Čtyřicátá léta, město Skopje. Na úzkém teritoriu jedné makedonské rodiny se střetávají tradiční hodnoty s myšlenkami socialismu, nihilismem a také hrozbou nastupujícího fašismu. Hra Divoké maso v režii Jana Novotného byla uvedena na prknech Divadla Komedie. Premiéra proběhla za přítomnosti samotného autora Gorana Stefanovského.

Bude válka. Vnitřně rozpolcená rodina Andrejevičů nasává nejistotu doby jako houba. Dimitrija (Rudolf Stärz) po nehodě zůstal na vozíčku a se ztrátou role hlavy rodiny se těžko smiřuje. Jeho žena Marie (Eva Vrbková) sama utíká z tíživé reality do vlastního světa.

Veškerá starost tak spočívá na ramenou jejich tří synů. Ti se ale vzpírají tradicím, v nichž byli vychováni. Nejmladší Andreja (Jan Hofman) se nadchl pro myšlenky revoluce, Stevo (Jan Zadražil) žije pro svou kariéru v německé firmě a nejstarší Simon (Jiří Racek) rezignuje a svou deziluzi utápí v alkoholu. Simonova žena Věra (Karolina Vágnerová) jako jediná ještě vnáší pořádek do rodiny, ovšem sama nedokáže poskytnout útočiště.

S příjezdem Krause (Jaroslav Nosek) z Třetí říše se střet hodnot a ideologií ještě stupňuje. Kraus jako našeptávač a svůdce opíjí Steva vyhlídkami lepšího života v Německu, ten tak v honbě za kariérou a iluzí velkého světa, co mu leží u nohou, nevědomky ohrožuje to jediné, co ještě drží domov pohromadě.

Člověku uvízne v hrdle chlup, kolem něj se vytvoří tkáň, která člověka postupně zadusí. Divoké maso.

Rozklad a destrukce. Nepochopení, netolerantnost a opovržení. Hluboko uvnitř ale ještě je malé světlo naděje, které občas probleskne v slabších chvílích. Zejména bratři touží najít cestu k sobě, rozdílnost povah a světonázorů se však zdají být nepřekonatelné. Zoufale hledají své místo, touží po vzájemném porozumění, ale ve své tvrdohlavosti a horkokrevnosti se navzájem odmítají poslouchat. V době, kdy jsou ohroženy hodnoty (a vůbec život jako takový), je východiskem nalezení pevného bodu, kolem kterého se lze semknout.

Jednoduše řešená scéna dává vyniknout hlavně projevům charakterů postav a jejich vzájemnému vztahovému pletenci. Nový rozměr hře dodávají filmové dotáčky na velkém plátně. Scény působí nadpozemsky, částečně odděleně od děje na jevišti, a přitom do něj „živě“ vstupují a komunikují s postavami.

Drama se sice odehrává v minulém století na Balkáně, ovšem hra podává zajímavou reflexi i našemu prostředí a době. Tématem a dusivou atmosférou inscenace odkazuje k dalším hrám Divadla Komedie, jako je Past nebo Naše třída.


Ze stejné rubriky

Všechny
1 z 3