Deset deka staré dámy v novém
,,Nemyslíš, že se v poslední době význam soli poněkud přeceňuje?“ Možná ano, ovšem tuto zapeklitou filosofickou otázku nechť si každý nad svou večeří rozhodne sám. Věc, která se v poslední době přeceňuje určitě, jsou divadelní představení bez invence a nápadu. Toho si je vědomé i Vinohradské nekonvenční divadlo D21, které po velmi zdařilé inscenaci Havlovy Audience přichází s další absurdní perlou s názvem Deset deka Dürrenmatta. Režisér Jiří Jelínek zpracoval, jak název napovídá, slavnou absurdní tragikomedi Návštěva staré dámy od švýcarského mistra dramatu Friedricha Durrenmatta.
Stará dáma v novém provedení. Jelínek se rozhodl klasiku divadelní scény pojmout jednoduše a moderně. Herecké obsazení zeštíhlil jen na tři herce, kteří představují základní a klíčové postavy dramatu, tedy hlavní, možná milostný, možná nenávistný trojúhleník. A více herců ani není potřeba, jelikož je hra o základních a neodlučně lidských záležitostech jako je pomstychtivost, láska, pocit zmaru, chamtivost a vztahy. Více herců by jen zbytečně rozmělňovalo pravdivý a pro mnoho lidí neatraktivní pohled na ně, který hra, jako lupa divákovi nabízí.
Kromě herecké liposukce dalo D21 staré dámě fungl nový kabát a postavám ubralo tak 20 let. Za všedností a chudobou zatuchlými manželi přijede ona stará mladá dáma Kristýna a nabídne jim milion výměnou za manžela, ale v truhle, tedy mrtvého. Vtip nebo realita? Vtipná realita, která později nabere naprosto jiný, ovšem ač je to absurdní drama, tak logický směr. Dvě ženy – stará dáma a manželka se nejprve velmi nesnáší, ale jak si postupně začnou vyprávět své dva životní příběhy neoddělitelně spojené s onou třetí postavou – manžílkem, zjišťují, že mají více společmého než rozdílného. V původní staré Durrenmattově dámě vyšla manželova vražda bez viníka, tady se ovšem nikdo do davu neschová, i přesto vás závěr překvapí.
Máme zde vlastně úplně jinou hru, která si je jen v základních věcech podobná s původním Dürrenmattovým dramatem. Dürrenmatt pojal téma tak, aby se dotýkalo obecně a široce platného problému chamtivosti, pomstychtivosti a kolektivní viny. Blaho mnoha lidí versus smrt jednotlivce. Zde se neřeší cena života, ale současný problém mezilidských vztahů.
Scéna samotná je pojatá velmi skromně – stůl, dvě židle a projektor na vyvýšeném dřevěném podiu. A stejně jako s herci, více rekvizit není nutných. Důležitou roli hraje projektor, kde postavy promítají společné fotografie a ke kterým podávají často vemi vtipný a satirický komentář. Díky projektoru se vlastně na koci dozvíme rozuzlení. Hra je protknutá komickými nedějovými vsuvkami jako je módní přehlídka, která má symbolizovat manželovu sukničkářskou naturu, nebo zahraná snová představa jedné z postav. Rekvizity a kostými všech herců jsou šibalsky sladěné do křiklavé zabijácky šílené oranžové. Do komické noty hraje i dobře vybraná hudba jako například Iggy Popův Passenger.
No a konec si můžete konec konců vybrat sami. Stará dáma se totiž na závěru zeptá obecenstva, jestli věří na pravou lásku nebo na lásku peněženkovou. V mém představení zvítězili pragmatici nad romantiky. Dotěď mi vrtá hlavou jaký by byl konec podle romantiků. Možná by byl stejný.
