Krásno - černá komedie Ondřeje Sokola

Po velmi úspěšných počinech v divadelním prostředí přišel Sokol se snímkem velmi osobním a řešícím závažná témata. „Snažil jsem se najít ironický pohled na věci, které komické nejsou. Jde jen o to, je umět citlivě zachytit, najít tu správnou optiku, jak je sejmout,“ vysvětlil režisér Ondřej Sokol.

Proč by měli diváci na Krásno přijít?
„Protože tenhle film je jiný. Doufám, že budou překvapení, že je osloví jinak, než čekali. Chtěl bych, aby to nebyl jen další film v řadě, na kterém byli, ale aby to byla taková zážitková turistika…“  říká Sokol.

Adam a Michal, kamarádi z dětství, se po dvaceti letech vracejí do Šumperka, do města, odkud „utekli“, ale kde stále žije jejich minulost. Michalova matka je mrtvá několik let, Michalův otec umírá v den jejich příjezdu. Přesto chtějí přijít na kloub tomu, zda byl otec opravdu zapleten do smrti matky, kterou našli utopenou v jezeru Krásno, a jakou roli v tom hrála jeho nová žena. Dvojice se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a tím roztočí spirálu nezadržitelných katastrof. A to vše s nádechem jakési černé komedie, neboť film je plný absurdních situací (jak například najít v malém městě nájemného vraha?), osobních tragédií (situace podobná té, kterou ve filmu ztvárňuje devítiletý syn Ondřeje Sokola Adam, se skutečně stala) či vtipných momentů ze života (ano, ve filmu opravdu uvidíte polonahého Ondřeje Sokola).

Celkově se jedná o vcelku sympatický počin, kde se na základě jednoduché dějové linie na bázi skutečných událostí rozjíždí chvílemi až osobní donkichotská dramata, zrcadlící vnitřní boje protagonistů, s emocemi projevujícími se v jejích nejhlubší přirozenosti. Ústředním pojítkem je motiv viny, pomsty, odpuštění, chvílemi doslova posedlostí, nejasnou vizí, přesvědčením, hledáním…Postavy jakoby hledají sami sebe a dozrávají přes různá úskalí, spojená se zdánlivě nevinným výletem do míst svého mládí. Jednoduché dialogy jsou doslova prosáklé ironií, satirou, občas i jakousi „černotou“, což napomáhá k jakémusi dokreslení celkové situace a působí vcelku věrohodně. Ocenit lze Syslovou práci se světlem a kameru, Muchowa hudba také skvěle dokresluje celkový charakter filmu.

Přes některé velice vtipné, občas až sarkastické scénky, se děj ve dvou hodinách chvílemi poněkud nesourodě vleče. Ve druhé části sice postupně vygraduje, ale závěr působí značně rozpačitě. Zde může divák nabýt dojmu, že scénář si už neví rady, jak děj ukončit, a tak to doslova během několika minut utne nečekaným zvratem ve smyslu „Staré křivdy je lepší nechat pohřbít….“ Já dodávám - škoda, že masově…