Originál na téma kopie - 13.ročník festivalu Film Sokolov

Do Sokolova je to z Prahy autobusem dvě a půl hodiny a vlakem skoro čtyři. Když tak člověk zírá z okna na malebnou mosteckou uhelnou pánev, aby nakonec vystoupil do tmy a zimy a ocitl se na místě, kde v dohledu jenom vietnamská večerka a parkoviště, nějak se neubrání sebezpytné otázce „co tady sakra dělám“. A nebudu předstírat, že ve mně tenhle pocit nepřetrval ještě hodnou chvíli po příjezdu.

Filmový festival Film Sokolov totiž nejsou žádné Karlovy Vary, aby bylo jasno, nýbrž poměrně specializovaná a netradiční akce, která původně vznikla jako seminář studentů estetiky na Filosofické fakultě UK. A přestože se letos koná už po třinácté a dávno přerostla svůj původní význam, studentského, nadšeneckého a lehce bizarního ducha si udržuje stále. U plastové misky s dýňovou polévkou mi nakonec bylo objasněno místní motto skrze následující konverzační výměnu: „víš, co tohle je prostě taková ta akce, o který skoro nikdo neví“. „No jasně, ty jsou nejlepší!“ Jo, tak nějak to bude.

Nutno tedy předestřít, že je docela škoda, že o tom nikdo neví a doufáme, že se to změní – berte tedy tuhle minireportáž jako zcela exkluzivní informace přímo z centra dění. I když to totiž nejsou žádné Karlovy Vary, Sokolovu nechybí ani genius loci ani poměrně zajímavá dramaturgie. Organizátoři každý rok zvolí na první pohled záhadně znějící téma – letos je to „kopie“ - na které potom šikovně naroubují jak klasické perly světové kinematografie ( například polský film „Náhoda“ režiséra Krysztofa Kieslowského nebo „Věřnou kopii“ Abbáse Kiarostamího) i totální filmové osbkurnosti vylovené z hlubokých internetových vod (letošním půlnočním filmem je „Sharknado“. K tomu je potřeba dodat jen to, že to natočili ti samí lidé, co jsou podepsaní pod majstrštyky jako „Piranhaconda“ nebo „Sharktopus“).

Naprostou specialitou a novinkou letošního Sokolova je totiž doprovodný program s výmluvným názvem MEMEcafé. Nelze totiž přece mluvit o kopiích a nemluvit o memech...kultura internetových memů (a internetových kočiček a taky internetových memů s kočičkami) je tady rozebírána z hlediska estetického, vědeckého, teoretického i praktického v přednáškách, prezentacích nebo třeba v unikátní výstavě memů a tzv. rage komiksů. A důraz dávám na slovo unikátní – zajímavým rysem memů je totiž to, že je můžete prostě vygooglit v co nejvyšším rozlišení, pověsit na zeď v Sokolovském kině Alfa a ono to skutečně unikátní bude...nebo ne? Jak vidíte, otázku po tom, co je to tedy vlastně kopie a co originál a kde se hranice mezi těmito dvěma entitami stírají (nejčastěji na sítí, jak jinak), si tady prostě položit musíte.

A pokud ještě pořád nepláčete nad tím, o co všechno jste přišli, když nejste v Sokolově, prozradím ještě, že je tu i fotokoutek s panem Kočičkou. Takže já se jdu vyfotit a udělat z tý fotky mem. Naprosto originální, jak jinak.



Ze stejné rubriky

Všechny
1 z 3