Časová pavučina i akční jízda. Tenet je špičkou filmového řemesla pro ty, kteří si ho budou chtít vychutnat
Je to přibližně deset let od premiéry Nolanova Počátku (Inception). Snímku, ve kterém Lenoardo DiCaprio a spol. zamotali hlavy sami sobě i filmovým divákům. Christopher Nolan je však v podobném žánru jako doma. Se záhadami si ve zvyšující se míře hrál v Dokonalém triku (The Prestige), pozpátku běžel už v Mementu a v jisté míře i ve vesmírném Interstellaru. V Tenetu kombinuje svou vášeň pro intelektuální twister s brilantně zvládnutou produkcí, která funguje od typických obrazových kontrastů až po zvukové efekty. Nolan miluje pracovat pro inteligentní publikum a má nesporný talent pro výrobu akční superjízdy, která má mozek a nenechává vyhrát diváka na první dobrou.
Tenet. Slovo, které otevírá mnoho správných dveří, ale i několik špatných. Přesto je heslo a vědomí o existenci mocných technologií a časových anomálií hlavním vodítkem, jak zabránit závažné hrozbě. Bezejmenný protagonista (John David Washington) v temném světě mezinárodní špionáže bojuje o záchranu celého světa a vrhá se do komplikované mise, ve které jsou pravidla ohýbaná prostorem i časem.
Nolan vás po typicky našlapané úvodní scéně ihned vrhne do děje. Po necelých dvaceti minutách z dvou a půl hodiny dlouhé stopáže se hrdina rychle dostává k informaci, jaké hrozbě čelí a jak musí chápat svět kolem něj. Po zvednutém obočí a citoslovci úžasu mu vědkyně Barbara (Clémence Poésy) nabízí radu, která funguje i jako návod pro diváky zážitku chtivé. Nesnažte se to pochopit. Alespoň ne do sebemenšího detailu. S takovým přístupem totiž jakéhokoliv milovníka kinematografie čeká velkolepý zážitek. Ono samotné pochopení totiž není zcela třeba. Základní povědomí totiž postačí a vše navíc jen rozvíjí vaši představivost, rozum a ano - možná i znalosti kvantové fyziky.
Všichni ale chápou čas a jeho tenetskou roli a tak můžeme střídavě Nolana nenávidět za jeho bludiště realit a paradoxů, ale zároveň milovat za to, že přináší do kin snímek, který nikdo jiný nenatočí. Naplňuje totiž základy akčního blockbusteru, tajemno a momenty jak vystřižené ze špionážního trhilleru a jakýsi vědecký přesah či sci-fi prvek, který k filmu patří stejně jako nadpřirozeno do hororů Stephena Kinga.
Kenneth Brannagh a Elizabeth Debicki v Tenetovi
Vše je navíc podpořeno naprosto precizním filmařským řemeslem. Nolanovými obrazovými či zvukovými trademarky (kdo by si při pěstních soubojích nevybavil Banea a jeho údery v úvodní scéně filmu Temný rytíř povstal), inteligentními gagy a chytrým scénářem a dialogy nehledě na složitý věděckofantastický prvek. A potom jsou tu drobné věci, které dělají mistry. I zdánlivě nepatrný detail, že všichni kromě hlavního hrdiny mají jméno, působí. Nebo vás minimálně nechává celý film na špičkách. O momenty překvapení není nouze a s trochou nadsázky by snímek fungoval i jako obyčejný thriller. Režisér a scenárista dával text dohromady několik let a výsledek je znát. Při jeho čtení byste pravděpodobně ani nedutali a jeho filmová podoba dech bere úplně.
V neposlední řadě i kvůli hudbě Ludwiga Göranssona, učedníka Hanse Zimmera, který by se pravděpodobně na Tenetovi podílel, kdyby už se neupsal Duně. Rozdíl je ale téměř k nepoznání. Z reproduktorů hřímají silné dechy, jen kromě Gothamu na plátně bojuje o záchranu světa hrdina bez masky zabíraný kamerou Hoyteho van Hoytemy a vedený pokyny jednoho z nejzajímavějších filmařů současnosti.
