Druhý den LFŠ: Supernova je realistickou polemikou o smrtelnosti v osmdesáti minutách
Na místě tragédie se postupně začínají objevovat další postavy. To ale trvá dlouhé vteřiny. Skučení, třas, šok. Jako jedna z prvních přijíždí policejní hlídka. Mezitím ale viník nehody vystupuje z auta a sebevědomě odchází pryč. Houkání sanitky, další lidé, neustávající bezmocný pláč.
Všechno se jen děje. Posloupnost času funguje. Je to realita zaznamenaná v celé své kráse i ošklivosti. Je jedno, jak moc je všechno napětí nepříjemné. Jen si ho nechte zajet pod kůži. To je přesně přístup tvůrců Supernovy a jejich záměr se daří. Diváka drásá každý další obraz, ale na druhou stranu je vlastně klidný. Vždyť hlavní je jednat, tedy vlastně sledovat teď, složit se můžeme později.
Díky užitému strohému realismu s důrazem na detaily ze snímku vystupuje jeho naléhavost. Právě realita je zde oním neklid zajišťujícím elementem. Nejvýraznější stránkou filmu je práce s napětím. Divák jednoduše nemá možnost odtrhnout zrak od plátna, protože by mu mohl uniknout detail či důležitá scéna. Stát se může zkrátka cokoli. To jen upevňuje názor, že jde o velice realistické zpracování autonehody. Některé vteřiny se velice nepříjemně vlečnou, v jiných se zase stane tolik věcí, že nemáte šanci je zpracovat. A ani to není záměrem.
Nejde o světoborné téma, ale zpracování režiséra Bartosze Kruhlika dokáže publikum udržet osmdesát minut na sedadlech bez hnutí. Pokud dokáže vytvořit z takového příběhu napínavý snímek, můžeme se jen těšit na jeho další díla.
Jediným menším minusem byla přílišná dramatizace závěru. Příběh by vyzněl i sám o sobě, propojení postav mezi sebou předestřeli tvůrci poměrně jasně a velká kovbojka na konci byla poměrně zbytečná. Výrazy protagonistů často řekly více než sebelépe napsaná replika, a u toho se mohlo zůstat.
Supernova není film, u něhož se rozpláčete. Obrazy z něj ale v divákovi zůstanou ještě nějakou dobu. Stejně jako ve vypjatých situacích emoce prostě zmrznou a projeví se až pak, postupně, plíživě. Spadne to na vás až poté, co si večer lehnete do postele. Teprve pak vám dojde všechno, co jste viděli.
Foto: LFŠ
