Po nucené pauze exceluje Amerikánka opět před plným hledištěm. V červnu se vrátila na Jatka78
Tým kolem Amerikánky rozhodně nepatřil k těm, který by měl během koronavirové krize málo práce. Na plná divadelní hlediště musel sice na pár měsíců zapomenout, rozhodl se ale nucenou přestávku využít k pomoci těm, kteří to potřebují nejvíce. Hrál na místech, jako je klec pro hyeny nebo vzletová ranvej, díky čemuž se mu podařilo vybral přes 310 tisíc korun pro organizaci Medici na ulici. V červnu se Amerikánka konečně vrátila zpět domů, na Jatka78.
Na letní scéně nabídla sérii představení, která se odehrála každý den od 22. do 28. června. Vrátila se tak opět před diváky, kteří inscenaci odměnili velkým zájmem. A to i přesto, že si museli divadelní zážitek užívat v rouškách. Tým v čele s režisérem a producentem Viktorem Taušem vytvořil pro nejnovější verzi Amerikánky novou scénografii. Velmi jednoduchou a efektní. Kulis bylo jen minimum. Veškerá pozornost patří dvěma hlavním představitelkám – Tereze Ramba a Elišce Křenkové, které v roli Emy Černé naplno ukazují svůj herecký talent.
Ema Černá si během svého dospívání prošla dětským domovem, pěstounskou péčí i pasťákem. Aby dokázala přežít, upnula se k jediné myšlence – až ji pustí, vyrazí hledat svého otce, který prý žije v Americe. Příběh byl zdramatizován na základě skutečných událostí. Díky tomu, že se hlavní postavy Emy Černé chopily hned dvě herečky najednou, nabízí divákům inscenace neobyčejně komplexní sondu do duše dívky, která toho zažila dost na to, aby život vzdala. Ale jejíž touha a vůle k přežití je natolik silná, že se nehodlá vzdát, dokud nenajde někoho, komu na ní opravdu záleží.
Tereza Ramba a Eliška Křenková vytváří neuvěřitelně kompaktní dvojici. Každá je tak jiná, avšak vzájemně se výborně doplňují. Jedna dává druhé smysl. Postava Emy Černé je díky nim neskutečně barevná, naprosto odpadává černobílá plochost. Naopak přímo před diváky probíhá náročný psychický boj, deprese i euforie, láska i zklamání. Obě představitelky jdou na dřeň. A i v místech, kdy nemluví, je cítit znatelné napětí.
Amerikánka nabízí mnoho emocí, díky čemuž divák z inscenace rozhodně neodchází s prázdnou hlavou. Promyšlenou režii, dokonalé herecké výkony i minimalistické pojetí doplňuje ještě živě hraná hudba perfektně dotvářející atmosféru hry, která vtáhne hned na začátku a pustí až při závěrečné děkovačce. Tady totiž prostor na hluchá místa a nervózní pokukování na hodinky rozhodně není.
Foto: Bet Orten
