Slabý čajíček ponurého Ebbingu. Dramatu podle skutečných událostí Ztracené dívky dominuje jen vztek
Kriminální drama podle reálných událostí z let 2010 a 2011 natočila americká režisérka Liz Garbus. Dosud se orientovala pouze na dokumenty, její životopisný snímek What Happened, Miss Simone? o zpěvačce Nině Simone jí dokonce vysloužil nominaci na Oscara. Nyní zúročila své zkušenosti v hraném celovečerním debutu Ztracené dívky.
Dokumentárnost jejího nejnovějšího počinu je znát už samotným zvoleným tématem. Masový vrah známý pod zkratkou LISK neboli Long Island serial killer, který od poloviny devadesátých let 20. století zavraždil nejméně deset osob, především sexuálních pracovnic, policii stále uniká.
Režisérka z dodnes nevyjasněného případu vyzobla příběh jedné z pravděpodobných obětí, čtyřiadvacetileté Shannan Gilbert, jež je z celé plejády nejzáhadnější. Profesionální společnice volala v noci po návštěvě klienta na tísňovou linku s obavou, že ji pronásleduje vrah. Policie však na místo dorazila až hodinu po telefonátu. Dívčino tělo se podařilo najít po roce a půl v kilometr vzdálené bažině, a přestože na něm byly nalezeny známky škrcení, její smrt byla uzavřena jako nehoda.
Problém Ztracených dívek, které místy připomíná spíše dokudrama, tkví v tom, že se scénář příliš soustředí na postavu Shannaniny matky Marie. Ta se navzdory smutku a výčitkám vyburcovat kriminalisty k větší pozornosti k dceřině zmizení, které místní policie poněkud znevažuje svým stereotypním přístupem, že šlo o dívku lehčích mravů. De facto většinu děje vyplňují scény rozhněvané Marie beroucí spravedlnost do svých rukou. Pomoci více se ponořit do její psychiky by přitom mohly chybějící vzpomínky na pohřešovaného potomka.
Slabší scénář na druhou stranu upozaďuje výkon představitelky Amy Ryan, které se v posledních letech bohužel nedostávalo větší role. Úlohu, v níž je coby utahaná matka tří dcer osočována z toho, že nejstarší dítě dala kvůli své neschopnosti do pěstounské péče, čímž vyvolává nejednoznačnost své postavy, zvládla s přehledem.
Film se svým námětem patrně neubrání srovnání s o pár let starším oscarovým dramatem Tři billboardy kousek za Ebbingem, který v ponurosti a apelu na důslednou práci policistů šel ještě mnohem dál. Spíše ke škodě než užitku je Ztraceným dívkám i samotný případ, z něhož vycházejí, který adaptaci svou spletitostí a kontroverzností poněkud zastiňuje.
Snímek Ztracené dívky je k vidění na streamovací službě Netflix od 13. března.
Foto: Netflix
